Otázky a odpovědi

Chcete mi položit otázku? Použijte formulář - klikněte zde!

Vážená paní senátorko,

dovoluji si Vám vyjádřit podporu v senátních volbách, jsem ráda, že za náš volební okrsek kandidujete právě Vy.

Pravicové smýšlení naši rodinu provází již několik generací, vždy jsem volila ODS, přestože ne vždy jsem byla s její politikou, přístupem ztotožněna a spokojena. Aktuální politická situace mne však v poslední době motivovala k myšlenkám, zda nenastal čas tuto stranu "opustit", uvidíme...

Můj hlas v senátních volbách však máte Vy, volím Vás jak osobnost, bytost, jejíž smýšlení a hodnoty mi jsou velmi blízké.

Děkuji Vám za vaši práci a aktivity, držím palce k obhájení senátorské pozice.

NF, Praha 8

11. 10. 2012

Děkuji Vám za vaši práci a aktivity, držím palce k obhájení senátorské pozice.

Vážená paní Filipiová,

Přemýšlel jsem delší dobu, zda vám vůbec napsat či ne, ale nakonec jsem se rozhodl přece jen myšlenky napsat a odeslat.

Jako senátorka a politička si myslím, že patříte k té lepší části naší politické reprezentace, ačkoli politika v senátu není zase až tolik viditelná. Některé Vaše názory jsou mi dokonce i velmi blízké a sám se považuji také za pravicově smýšlejícího člověka, který zastává názor, že stát by měl být v rámci možností co nejmenší a lidem nechat co nejvíce svobody. Tento můj názor rozhodně není dogmatický, protože v určitých oblastech je role státu prostě nezastupitelná… ale je mi nejbližší z toho, co dnes politika nabízí.

Nicméně přesto všechno Vás volit nebudu. Možná Vás zajímá důvod, mého rozhodnutí. Tím důvodem je Vaše politická příslušnost k ODS, kterou považuji za neuvěřitelně zkorumpovanou stranu, kde bohužel nad slušností a zájmem o společnost a stát převažuje pouze snaha o moc jednotlivce, korupce, prospěch jednotlivých politiků, kde místo toho, aby schopným bylo umožněno růst a vést naši zemi, tak se nahoru dostávají diletanti a lidé víceméně neschopní, respektive schopní bojovat pouze za své vlastní zájmy či zájmy úzké skupiny kamarádů. Abych byl konkrétní, nemohu prostě volit stranu, kterou v Praze zastupují pánové jako Vodrážka, Nosek, Šťastný, dříve Bém. Za vedení těchto pánů docházelo ke všem aférám v DPP a jiným pražským evergreenům. Stranu, jejíž premiér odvolá pana Pospíšila, který se jako jeden z mála snažil nějakým způsobem rozpohybovat naší justici, aby na jeho místo jmenoval pana Blažka, jehož zřejmě hlavním cílem mělo být zabránění jmenování paní Bradáčové (což nakonec s omluvou s tím, že opravdu nikdo jiný na tu funkci nyní není, neudělal). Strana, která neuvěřitelně dlouho kryje pana Zíku na pozemkovém fondu, která má ve svých řadách pány Oulickéko, Tluchoře a jiné…..

A proč Vám toto vše píši? Především proto, abyste znala důvody, proč možná „nezaviněně“ přicházíte o hlasy.. Je třeba prosazovat rozumnou pravicovou politiku, ale není možno si z politiky dělat svůj soukromý business, tak jak to bohužel chápe ODS v posledních letech … Věřím, že s touto zprávou budete nadále pracovat a podaří se Vám i Vaším kolegům dříve nebo později ODS očisti. V tomto Vám opravdu držím palce. Snad do té doby ODS na politické scéně vydrží.

S pozdravem a přáním mnoha úspěchu

DK, Praha 8

Vážený pane DK,

musím se přiznat, že nejste první, kdo mi říká, že mi má politická příslušnost k ODS škodí. Asi i máte pravdu, ale já přesto stále v ODS jsem.

Do ODS jsem vstoupila v roce 1997, tedy v době, kdy nebyla v nejlepší kondici, strana měla asi 8% preferencí. Dnes sice preference nejsou tak nízké, ale ODS rozhodně v kondici není. Bylo by možná snadné (a pro mě možná prospěšné) vystoupit a třeba i založit stranu či hnutí nové, nebo kandidovat jako nezávislý. Ale já toto přebíhání nemám ráda. ODS stojí na principech, které mi jsou blízké. To, že je mnohými ODS zdiskreditována, však neznamená, že tyto principy, na kterých vznikla a které jsou uvedeny ve stanovách a v Poděbradských artikulech, neplatí a že nestojí a to, stále je hájit. V ODS je opravdu mnoho slušných lidí. To, co vidíme a slyšíme, je o pár jedincích, kteří stranickou příslušnost použili jako prostředek k moci, kterou využili jen pro sebe.

S pozdravem

Daniela Filipiová

8. 10. 2012

Dobrý den paní Filipiová,

na serveru Novinky.cz jsem se dočetla, že jste se od roku 2006 zúčastnila jen 35 procent hlasování. Chtěla bych se Vás tedy zeptat na důvody Vaší nízké účasti a zda se tato účast nevylučuje s náplní práce senátorky (tedy prosazování Vašeho programu, kvůli kterému Vás voliči do této funkce zvolili). Můj dotaz není míněn zlomyslně, spíše naopak. Plánuji Vás totiž volit do Senátu Parlamentu ČR a nejsem si jista, zda to nebude dík Vaší dosavadní malé účasti planý krok. Chápu, že zastáváte i jiné posty, ale v tom případě vyvstává otázka, zda máte čas prosazovat i to, kvůli čemu Vás budu volit.

Předem děkuji za upřímnou odpověď,

ES

Vážená paní S.,

údaj o mé účasti na hlasovaní je zkreslený. Na většině jednání pléna Senátu jsem byla přítomna, což může potvrdit prezenční listina - té už ale nikdo nevěnoval pozornost. To, že jsem někdy nebyla na hlasování se stalo tak, že chci vyhovět těm (občané, neziskovky apod), kteří se z nějakého důvodu chtějí se mnou setkat - prosba o pomoc, o radu, dát mi potřebné informace k zákonům a pod. Ne každému se hodí termín v pondělí, kdy jsou tak zvaně senátorské dny. Navíc mnozí jsou mimopražští. A tak nabízím termíny jiné a mnohdy je to i během jednání pléna. A tak se stane, že nejdu na hlasování, které je z hlediska výsledku předem jasné a věnuji se těm, kteří u mě hledají pomoc.

Navíc práce senátora není "jen" o hlasování na plénu (navíc poslední dva roky je výsledek hlasování díky přesile, neústupnosti a nevůli ČSSD k diskuzi nad daným zákonem předem daný). Nejdůležitější prací senátora je práce ve výborech a jak já jsem přesvědčena, práce s lidmi, kteří vás žádají o pomoc. Tím si myslím, že dokazuji, že chci v Senátu hlavně pomáhat lidem. Ano, můžete namítnout, že zákony se přeci dělají pro lidi, ale jak jsem řekla, ne vždy jejich znění můžete na plénu ovlivnit. To se daří spíše na jednání výboru, kde často ke kompromisu dochází.

Vzhledem k tomu, že jsem také členkou parlamentní delegace u Rady Evropy ve Štrasburku, stane se, že je souběh jednání obou těles. A protože jsem byla zástupkyní Parlamentu ČR v otázce sexuálního zneužívání dětí, nemohla jsem vždy preferovat jednání Senátu před jednáním Rady Evropy.

Přeji vám krásné dny

Daniela Filipiová

7. 10. 2012

Vážená kandidátko na senátorku,

dovoluji si Vás požádat o Váš názor na změnu zákona umožňující častější nařizování střídavé péče o děti při rozvodu manželů.

V současnosti při rozhodování českých opatrovnických soudů více než 95% dětí končí ve výhradní péči jednoho z rodičů (v drtivé většině matky), přestože i druhý rodič má zájem o výchovu svých dětí i po rozvodu. Tento stav odporuje moderním trendům v rozhodování opatrovnických soudů ve vyspělých zemích Evropy (Skandinávie, Německo, Francie, Benelux, Švýcarsko atp.) i USA, kde jsou zákony umožňující výrazně větší zapojení obou rodičů do porozvodové péče o děti.

Se svou exmanželkou již 6 let praktikuji střídavou péči a dodnes jsem vděčný PhDr. Tomáši Novákovi, nestorovi rodinné psychologie, který nás před lety právě na tuto cestu navedl a uchránil nás tak tvrdého a značně nesmyslného sporu o naše děti...

Vzhledem k tomu, že v loňském roce Senát nešťastně zamítl tzv. "Staňkovu" novelu umožňující častější zavádění střídavé péče, zajímá mě názor všech kandidátů na senátora na tuto problematiku.

Předem děkuji za odpověď a přeji pěkný den

S pozdravem

OJ

Vážený pane,

proti střídavé péči jako takové rozhodně nic nemám, pokud se na ní rodiče dohodnou a jsou zváženy všechny okolnosti zvažující prospěch dítěte a pozitivní vliv této péče na dítě. Nemyslím si totiž, že vždy a u každé rodiny je střídavá péče vhodným řešením. Rozhodně si nemyslím, že by o střídavé péči bez odborných posudků měl rozhodovat soudce, který při vší úctě k jeho práci nemůže "dohlédnout" všechny aspekty této péče. Z praxe znám případy, kdy si sřídavou péíči nemohou rodiče vynachválit a bohužel stejně tak i opačné názory, a to i s negativními postoji samotných dětí.

Já sama jsem rozvod zažila a vím, že je to velmi složité. Dítě má nezesporu právo na oba rodiče, ale nesmí docházet k tomu, že je dítě prostředkem boje mezi bývalými partnery a to, že partnerství selhalo "odnese" dítě.

Moje životní zkušenosti – vlastní i zprostředkované – mi říkají, že vše záleží na konkrétních lidech...

S pozdravem

Daniela Filipiová

Vážená paní senátorko,

rozumím tomu správně, že nadále souhlasíte se stávající praxí, kdy soudům mnohdy stačí ke schválení výhradní péče matky pouhé vyjádření matky, že nesouhlasí se střídavou/společnou péčí?

Mimochodem právě stávající praxe slouží velmi často k tomu, aby si matka, která dosáhne na výhradní péči, vyřídila účty se svým exmanželem a zcela ho vygumovala ze života jejich dítěte (negativní důsledek takového vymazání na dítě je sice zcela evidentní, ale připouští si ho málokterá matka) - právě střídavá/společná péče účinně brání tomu, aby dítě nebylo zmanipulováno jedním z rodičů a tím nepřichází o žádný z rodičovských vzorů ...

Celkem pěkně vystihl současný stav opatrovnické péče německý soudce Jurgen Rudolph na své přednášce o opatrovnické péči v Německu (kde je svěřováno do střídavé/společné péče řádový násobek dětí oproti ČR): „Když jeden z rodičů opouští soudní síň jako vítěz, prohrálo dítě.“

S pozdravem

OJ

Vážený pane,

nerozumíme si. Rozhodnout jen na základě vyjádření matky není možné. Říkala jsem již, že je třeba i posudek, zda to dítěti bude vyhovovat. Právo otce na výchovu dítěte v žádném případě nezpochybňuji.

Vyrovnávání si účtů, jak to sám nazýváte, přes dítě, je hanebné.

Vzhledem k tomu, že mám kolem sebe rodiny, ve kterých je střídavá péče, vím, že to není vždy ku prospěchu věci. Jedni si to nemohou vynachválit, druzí naopak – včetně dětí... Proto jsem v této věci velmi zdrženlivá a opakuji, že by to nemělo být jen na doporučení – nebo spíše nedoporučenéí matky a jen na rozhodnutí soudce. Musí v tom hrát roli i psycholog či sociální pracovník.

S pozdravem

Daniela Filipiová

1. 10. 2012

Otázky z Parlamentních listů:

Otázka:

Před několika dny pošla novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Co na ni říkáte? A jak nyní vnímáte veto prezidenta? Domníváte se, že jej podaří PS přehlasovat? Děkuji

Odpověď:

Argumenty prezidenta pro jeho veto nejsou správné. Mnohdy chápu prezidentovy postoje k záležitostem EU, ale ne v tomto případě. I kdybychom nebyli kritizováni za vysoký počet dětí v ústavních zařízeních, je správné přijmout jakákoliv opatření, která tento neradostně vysoký počet sníží. Obavy, že zajištěné příjmy pro pěstouny povedou k tomu, že tuto činnost budou lidé dělat jen pro peníze, jsou liché. Přijímací procedura je natolik účinná, že tyto “zájemnce” odhalí hned v prvopočátku.

Otázka:

Jak vnímáte snahu ministerstva práce a sociálních věcí utlumit dětské domovy a většinu dětí převézt do náhradní rodinné péče? Novým pěstounům by za to byly pak vypláceny peníze, a tím by se dle předkladatelů zákona ušetřilo. Nestane se tak s dětí prostředek byznysu?

Odpověď:

Náhradní rodinnou péči plně podporuji. Je prokázáno mnohými autoritami (např. prof. Matějčkem), že prostředí ústavu není pro zdárný růst a vývoj dítěte dobrý. Ostatně již dnes máme zákon, který říká, že pokud je dítě odebráno rodičům, měla by být upřednostněna zařízení rodinného typu před ústavními. Z toho, že by se pěstounství stalo v negativním slova smyslu byznysem, nemám strach. Proces schvalování rodiny jako pěstounské je nastaven tak, že dokáže tyto “žadatele” eliminovat hned v počátku celého procesu.

Otázka:

Nevím nejsem ekonom, ale stát by měl mít snad mít především zisk ze státních podniků a potom z odvedených daní, kam toto vše vlastně spěje, když už není co vytunelovat?? Děkuji za odpověď.

Odpověď:

To, že daně jsou příjmem státu, je standardní věcí ve všech zemích. Zda by měl mít stát prioritně příjem ze svých podniků a poté až z daní, je otázkou. Nejsem přesvědčena, že stát je dobrým hospodářem a dokáže se o "své" podniky dobře starat. Proto si spíše myslím, že státních podniků by mělo být co nejméně.

Nicméně chci k otázce daní říci, že by měly být nízké, lidem by se mělo ponechat více peněz, což následně posílí ekonomiku – lidé nakupují, podniky vyrábějí a tudíž i zaměstnávají. Za co ale budu bojovat, je "štíhlý stát". Myslím, že bychom měli oprášit myšlenku na snížení počtu ministerstev, snížení administrativní zátěže, aby nás stát stál co nejméně, respektive jen to, co je nezbytně nutné.

25. 9. 2012

Vážená senátorko Filipiová,

prosím Vás, nepodporujte církevní restituce, je to obrovský Kalouskův tunel, kudy může odtéci ke Kalouskovým kamarádům neomezená část ČR (budou to rozhodovat Kalouskovi kamarádi a přihlásit se může každý, kdo měl s církví něco společného.

Nečas a Benda bohužel upřednostňují, aby co nejvíce majetku vlastnil Vatikán - jsou prostě víc katolíci než Češi!

Ale to je vlastizrada!

Děkuji V. V., Praha – Libeň

Vážený pane V.,

odpovídám na váš e-mail již po hlasování. Hlasovala jsem pro. Jsem totiž přesvědčena, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. Z toho, že by majetek získal Vatikán, opravdu nemusíte mít strach. Řeči tohoto typu jsou jen výkřiky, které rozhodně nemají žádnou oporu v zákoně.

Nepřijetí tohoto zákona by byl velký problém. Již před časem Ústavní soud rozhodl, že církevní restituce musí proběhnout. Pokud by neproběhly zákonem, církve by žádaly o vrácení majetku soudy. A bezesporu by uspěly.

Negativní efekt - obrovské zahlcení soudů - by na sebe nenechal dlouho čekat a dnes již tak dlouhé doby na vyřízení občanských kauz by se ještě více prodloužily. Navíc tento zákon sebou nese úplné odloučení církví od státu a stát již po čase nebude muset platit duchovní jednotlivých církví, což rozhodně nejsou malé částky, částky, které navíc porostou, protože se registruje stále více církví. Toto vnímám jako další, velmi podstatný jev zákona o církevních restitucích.

DF

VV: Podle Vás není papež, podle kanonického práva, vlastníkem všeho katolického majetku na celém světě?

Opravdu si myslíte, že když se papež rozhodne, že se u nás nějaká nemovitost prodá a výtěžek půjde na stavbu arcibiskupského paláce v Africe, že to tak nedopadne?

VV: Vy nevíte, že se církve soudily a soudí (např katedrála sv. Víta nebo Bouzov) a že naopak tento zákon jim dává munici pro obrovské množství soudních sporů?

Zákon být má, ale ne takto špatný (naprosto špatně spočítaná částka 134 miliard). Můžete mi poskytnout seznam katastrálních parcel na základě kterých byla částka spočítána? Můžete mi sdělit kdo auditoval ocenění?

VV: Můžete mi vysvětlit proč mají výdaje růst, když počet věřících

velice rychle klesá?

Můžete mi sdělit, kdy hrozí registrace další církve podle současných podmínek (ccsa 10 let a 10000 věřících atd.)?

S přátelským pozdravem V. V.

Praha-Libeň

Vážený pane,

říkáte, že pokud budu trvat na názoru, že restituce jsou správné, nebudu znovuzvolena. Věřte, že jsem nebyla a doufám, že nebudu osobou, která by hlasovala proti svému přesvědčení, jen proto, že mám jiný názor, než - chcete-li - většina. Ostatně slibem senátora jsem řekla, že budu hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

A teď k vašim komentářům/dotazům:

Kanonické právo u nás nelze aplikovat.

Výzvu k vydání věci musí učinit církevní subjekt (např. farnost, diecéze, řád), který tuto věc dříve vlastnil. Lhůta pro podání výzvy je 1 rok od data účinnosti zákona.

Ano, církev se soudí, jak říkáte, o katedrálu Sv. Víta. Ale vzhledem k dikci zákona, budou majetky, u kterých subjekt doložívlastnické právo vydány bez soudního řízení. Půjde "jen" o úřední postup.

Údaje o rozsahu církevního majetku byly získány už v roce 2007. Vládní komise tehdy požádala Církevní komisi o předložení podkladů o historickém církevním majetku.

Církevní komise poskytla vládní komisi souhrnný seznam, který obsahuje výměry původního církevního majetku v jednotlivých katastrálních územích s rozdělením na jednotlivé druhy pozemků (lesní půda, zahrady, rybníky atd.).

Vládní komise a především tehdejší předkladatelé návrhu zákona o majetkovém vyrovnání (ministr zemědělství, ministr kultury a ministr financí), nechali předložené údaje prověřit.

a) Údaje byly konfrontovány s údaji od dotčenýchstátních orgánů a podniků (zejména Pozemkového fondu ČR a Lesy ČR).

b) Hodnověrnost databáze jednotlivých položek původního církevního majetku byla prověřena nezávislou poradenskou firmou Ernst& Young.

V roce 2011 Ministerstvo kultury provedlo ve spolupráci s Národním archivem rozsáhlé šetření archivních materiálů k rozsahu historického církevního majetku. Vycházelo se z především z údajů z období 1. republiky, údaje z období 1945- 1948 jsou neúplné a značně nespolehlivé. Výsledky šetření jsou uveřejněny na internetových stránkách Ministerstva kultury.

Seznam konkrétních pozemků, které budou církvím a náboženským společnostem vydány v současnosti neexistuje. Pro účely vytvoření zákona o majetkovém vyrovnání nebyl seznam konkrétních pozemků nutný. Podstatné bylo zjištění celkové výměry původního církevního majetku. Existuje však souhrnný materiál, který obsahuje výměry původního církevního majetku v jednotlivých katastrálních územích s rozdělením na jednotlivé druhy pozemků (lesní půda, zahrady, rybníky atd.). Do tohoto rozsahu není započítán majetek, který církve a náboženské společnosti již nyní vlastní.

Ocenění se provádělo tak, že byly zjištěny průměrné ceny za jednotlivé druhy pozemků (lesní půda, zemědělská půda apod.) za celou Českou republiku. Původní církevní majetek je rovnoměrně rozmístěn po celém území České republiky. Je proto možné použít průměrné ceny za celou Českou republiku.

Ocenění každé položky ze strany státu by znamenalo velké finanční a časové náklady: Náklady na jeden znalecký posudek se pohybují mezi 8 - 20 tis. Kč. Ocenění pozemků by rovněž musela předcházet jejich identifikace na současný stav (náklady na geometricképlány se pohybují v rozmezí 10 - 50 tis. Kč).

Výpočet ocenění byl rovněž prověřen nezávislou společností Ernst & Young.

Výpočet finanční náhrady:

Finanční náhrada byla vypočítána tak, že se od celkové hodnoty původního církevního majetku (134 mld. Kč) odečetla hodnota původního církevního majetku, který může vydat Pozemkový fond a Lesy ČR (75 mld. Kč), tedy 134 mld. Kč – 75 mld. Kč = 59 mld. Kč.

Finanční náhrada byla počítána podle tržních cen tak, aby představovala spravedlivou hodnotu majetku, který byl církvím v minulosti protiprávně odebrán a se kterým v důsledku toho nemohly nakládat a mít z něj užitky.

Ocenění bylo provedeno v roce 2007 a schváleno vládní i expertní komisí, ve které zasedali odborníci z Ministerstva zemědělství a Ministerstva financí.

Výpočet ocenění byl rovněž prověřen nezávislou společností Ernst & Young.

Navíc: Návrh zákona na několika místech stanoví, že se týká pouze období od 25. února 1948 (např. už v preambuli v § 1 návrhu zákona). Pro zvýšení jistoty je ještě v § 8 odst. 1 písm. h) výslovně stanoveno, že se nevydává majetek konfiskovaný Benešovými dekrety.

V současné době je u nás registrováno 33 církví. Od roku 2000 vzrostl jejich počet o 12(!). Církve dostávají od státu ročně na platy duchovních cca 1,5 mld korun. Na příspěvek od státu bude mít do 3 let nárok dalších 9 církví a pokud by zákon o církevních restitucích nebyl přijat, nárokovaly by si paradoxně i majetek. Navíc je v zákoně zmrazení platů duchovních, takže tato částka nebude navyšována.

Snad je má odpověď uspokojivá :-)

DF

(20. 8. 2012)

Vážená paní senátorko,

rád bych reagoval na Vaše slova, která jste pronesla v pořadu Tah dámou 26. března.

Váš názor, že hlavním problémem handicapovaných je neochota pracovat, osobně cítím jako velice nevybíravou urážku, která se mne silně dotkla. V dnešní době hledá zdravý člověk práci až několik měsíců. Handicapovaný, který musí najít pracovní místo se zatížením odpovídajícím jeho postižení a případně bezbariérovým pracovištěm, je krom ekonomické recese znevýhodněn ještě vlastním zdravotním omezením. Já sám jsem se svým handicapem hledal práci 14 měsíců. V současné době pro mne docházení znamená každodenní šplhání do točitých schodů o dvou francouzských holích (a momentálně přezouvám kvůli zhoršení zdravotního stavu na vozík a netuším, jak situaci řešit). Přesto se nemohu a nechci své práce vzdát. Stále mohu hovořit o štěstí, že mám místo alespoň nějaké. Chápu, že z pohledu senátora jsou toto možná sebemrskačské a malicherné důvody, proč se trápit, věřte ale, že realita nás, kteří žijeme obyčejné životy se svým handicapem, je zkrátka jiná.

Vaše rétorika, že handicapovaní nepotřebují nic specifického, kdy jste se hájila, že Vy bydlíte ve zcela obyčejném bytě a veškeré vybavení máte z běžných obchodů, vychází z toho, že pouze máte „štěstí v neštěstí“. Mnoho handicapovaných potřebuje oproti tomu, co říkáte, specifické úpravy svých příbytků a jejich vybavení. Nová (a)sociální reforma jim možnost adaptace a tím zkvalitnění života sebere.

Vaše ideály o vyšší integraci dětí s handicapem sice podáváte hezky, ale uvědomte si, prosím, kolik stojí školu asistent. Navíc asistentské platy jsou i tak mizivé, v jejich řadách je silná fluktuace, ti nejschopnější nejsou ochotni za pakatel obětovat své schopnosti. Například Praha uvolnila pro své školy v roce 2010 o 40 % finančních prostředků na asistenty méně. To mi přijde v rozporu s tím, co říkáte a věřím, že tím vyslovujete názor celé ODS.

Rád bych Vám tedy sdělil, že v řadách nás, handicapovaných, kteří nežijeme s hlavou v oblacích, jste způsobila notné pohnutí žlučí a věřím, že volil-li Vás v posledních volbách nějaký handicapovaný, v příštích volbách si to rozmyslí. Běžný vozíčkář v České republice opravdu řeší jiné problémy než nemožnost projít se v nových botách, problémy existenční, problémy izolace, kterou by sociální reforma navrhovaná ministrem Drábkem prohloubila. Věřím, že plány vládní koalice prosadit "reformu" ministra Drábka narazí na štít zdravého rozumu a lidské sounáležitosti. Vaše slova, že vyjít do ulic nic neřeší, se již jeví jako mylná. Teprve demonstrace na problém upozornila a jen díky ní se o něm začalo šíře jednat. To, že čeští handicapovaní museli na obranu svých práv povstat a otevřeně demonstrovat, je z hlediska kultivované Evropy neslýchané. Je to skutečná ostuda pro celou vládní koalici. A je to ostuda i Vaše, paní senátorko.

S pozdravem...

Vážený pane,

obávám se, že jste některé mé výroky v Tahu dámou nepochopil, nebo byly (pořad byl předtáčen) nešťastně sestříhány.

Takže postupně:

Neříkala jsem a nikdy neříkám, že hlavním problémem je neochota handicapovaných pracovat. Řekla jsem, že problematika zaměstnávání handicapovaných není tak jednoznačná, jak to tvrdí pan Krása. Ano, mnozí pracovat chtějí a mají štěstí, že práci najdou. Mnozí pracovat chtějí, ale bohužel to štěstí nemají. Ale rovněž mnozí pracovat nechtějí. Na tom trvám – vím to z vlastní zkušenosti. Pracovala jsem v jedné neziskové organizaci, která nabízela práci pro handicapované. Byla to velmi dobře placená práce, koncem 90. let plat kolem 20.000,- (!) a nikdo o tuto práci neměl zájem. Podobný příklad jsem uvedla i v Tahu dámou, kde v jednom bytovém domě s byty zvláštního určení visí v zádveří domu desítky nabídek práce zcela bez odezvy. Třetí zkušenost – podnikatelé připraví pracovní místo pro handicapovaného a nikoho neseženou.

„Handicapovaní nepotřebují nic specifického“ – ano, někteří. A znám jich mnoho. Uváděla jsem příklad, kdy člověk „jen“ na vozíku a se zdravýma rukama nemůže sehnat práci např. jako administrativní pracovník, protože „bezbariérová vyhláška“ hovoří o přístupnosti objektu pouze v částech určených pro veřejnost. Ano a také vím, že je skupina lidí, která potřebuje velmi specifické pracovní místo, tzv. chráněné místo.

Co se týče integrace dětí již od předškolního věku vzhledem k tomu, aby v budoucnu nebyly psychické bariéry mezi „zdravými“ a handicapovanými je vize, ale člověk musí mít vize, aby mohl problémy dlouhodobě řešit. Bez nich se společnost nepohne dál. Vím, kolik stojí asistent a jak mizerně je placen. Ostatně i o tom jsem v pořadu mluvila v souvislosti s osobami ve IV. stupni závislosti.

Jestli vás urazilo to, že jsem si dovolila odlehčit téma přáním projít se v nových botách, za to nemohu.

Nežiji s hlavou v oblacích, jak mě podezíráte. Znám velmi těžce handicapované lidi, za kterými dojíždím domů a pomáhám jim řešit jejich problémy. Zajímalo by mě, kdo z politiků dojíždí za svými „voliči“ až domů, a to musím poznamenat, že nedojíždím jen za těmi, kteří jsou v mém volebním obvodu.

S pozdravem

Daniela Filipiová

3.4.2011

Dobrý den paní senátorko.

Reaguji na sobotní pořad Tah dámou na ČT 24,ve kterém jste diskutovala i vy. Na otázku moderátorky zda je správné,že v návrhu soc.reformy se počítá s tím, že příspěvek na provoz vozidla dostanou v nezkrácené podobě nebo dokonce vyšší (1000Kč/měs.) jen ti zdrav.postižení, kteří nejméně třikrát týdně jezdí do zaměstnání,případně do školy atp.jste odpověděla, že s tím souhlasíte a to z toho důvodu, že i zdrav.postižení se mají snažit dle svých možností pracovat.

Můžete mi, prosím vás poradit, jaké by bylo vhodné zaměstnání pro moji zdrav. postiženou manželku, která již 19 let trpí roztroušenou sklerózou, dnes je již úplně nechodící, téměř nepohyblivá, včetně horních končetin, ale komunikuje a orientuje se, kterou já dennodenně nosím v rukách, krmím, koupu oblékám, vysvlékám ,luštím s ní křížovky atd. a snažím se o to aby byla pokud možno v neustálém kontaktu jak se svou rodinou, tak se svými známými.Na její duševní pohodu to má velmi blahodárný účinek.

To vše lze provádět, ale v našem případě jen s pomocí přepravy autem a jak všichni dobře víme auto zatím nejezdí na vodu,což je škoda,ale na benzín, který je dnes celkem dost drahý. Jinak se tomu také říká, že se tímto vším snažíme o to aby zdrav. postižená osoba nebyla soc. vyloučená.

Při této příležitosti se dále zmíním o zařazování zdrav. postižených do jednotlivých stupňů závislosti, které se má po novu posuzovat dle 10 bodů na rozdíl od dnes platných 36 bodů.

Dva z těchto 10 bodů jsou komunikace a orientace a do 4.stupně bude zařazen jen ten dospělý, který splňuje 9 až 10 bodů.Vzhledem k tomu,že moje žena je zatím schopna komunikace a orientace splní tedy jen 8 bodů a bude asi převedena ze 4.stupně do 3.stupně, což bude znamenat,že její příspěvek na péči měsíčně klesne o 4000Kč, pokud budou příspěvky ve stejné výši jako je tomu doposud.

Při zvýšení DPH a běžných životních nákladů včetně léků aj. to nebudeme mít nijak jednoduché.

Dle mého názoru je takových zdrav. postižených, kteří jsou zcela odkázáni na pomoc druhé osoby, ale přitom komunikují a orientují se většina a ti všichni na tzv.soc. reformu z pera ministra Drábka doplatí.

Budu velmi rád, když mi odpovíte na výše uvedené, protože předpokládám, že máte jistě více informací než já a za případnou odpověď vám předem děkuji.

S pozdravem...

Vážený pane,

pokud s vaší paní dojíždíte k lékaři, na rehabilitaci, zařízení sociálních služeb alespoň třikrát týdně, na příspěvek 1000,-/měsíčně budete mít nárok.

Co se týče posuzování závislosti a snížení počtu hodnocených kritérií z 36 na deset, jde zde opravdu opět o matení panem Krásou.

Uvedu vám pár příkladů:

dnes se jednotlivě posuzuje:

- mytí těla

- koupání nebo sprchování

- péče o ústa, vlasy, nehty, holení

V návrhu je nový pojem (z deseti navržených) "tělesná hygiena".

Další příklad:

dnes se jednotlivě posuzuje:

- výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení

- oblékání, svlékání, obouvání, zouvání

Nový pojem "oblékání a obouvání"

Další příklad:

dnes se jednotlivě posuzuje:

- vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh

- sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě

- stání, schopnost vydržet stát

- chůze po rovině

- chůze po schodech nahoru a dolů

Nový pojem "mobilita".

Další příklad:

dnes se jednotlivě posuzuje:

- obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování)

- vaření, ohřívání jednoduchého jídla

- přijímání stravy, dodržování pitného režimu

Nový pojem "stravování"

A teď mi objektivně řekněte, v čem dojde k poškození handicapovaného? Není to naopak ucelenější pohled na potřeby handicapovaného? Vždyť každá z nově navržených oblastí obsahuje mnoho dalších skrytých potřeb, které s každou z nich mohou souviset, ale stávající znění je neuvádí. Nikdy totiž nelze vypsat vše, co život s handicapem přináší za komplikace.

Věřte mi, že jsem si návrhy zákonů pečlivě prostudovala. Našla jsem tam jen dva problematické body (a také jsem je poslala jako připomínku). Jde jednak o otázku nemožnosti ponechat si „kapesné“ pokud je osoba s handicapem v ústavním zařízení. Druhá se týkala odebrání příspěvku na péči pro děti do 3 let. Navrhuji, aby byla nově zavedená skupina osob s nárokem, a to děti od 1 do 3 let.

Mimochodem, pan Krása se nikde nezmínil, že výše příspěvků se u tzv. IV. stupně závislosti zvyšuje a zavádí se nové věkové hranice pro děti, a to od 3 do 7 let a od 7 do 18 let, oproti stávajícímu stavu, kdy jsou pouze dvě skupiny, a to do 18 let a nad 18 let. V nově zavedených skupinách jsou příspěvky výrazně vyšší.

Věřím, že argumenty, které jsem vám uvedla, vám rozptýlí obavy z nově navrženého znění zákona.

S pozdravem

Daniela Filipiová

3.4.2011

Reakce na odpověď:

Dobrý den vážená paní senátorko.

Děkuji vám za vaší odpověď, velmi si toho vážím.Z vašich uvedených příkladů dovozuji,že by to takhle nějak mohlo být i s tou komunikací.Ve stávajícím zákoně je uvedena komunikace slovní,písemná,neverbální a dále je také stanoveno, že kterýkoliv bod je uznán,pokud ho i jen z části není schopen posuzovaný splnit.

Moje žena je schopna komunikace slovní, do jisté míry snad i neverbální,domnívám se,ale v žádném případě není schopna komunikace písemné.

Teď už jen záleží na tom, jak bude tato skutečnost posuzována.Pokud bude uznána,tím myslím, že např.není schopna veškeré komunikace, která připadá v úvahu (viz.výše uvedené), zůstane zařazena ve 4.stupni, pokud uznána nebude, bude přesunuta do 3.stupně a přijde tedy o 4000 Kč/měs.

Já to nevyřeším, ale mohu jen spoléhat na vás a na rozumné poslance a senátory, kteří se touto problematikou hlouběji zabývají a kteří budou o novele zákona o soc. službách jak v PS tak i v Senátu hlasovat.

Máte pravdu v tom, že mezi handicapovanými vznikla velká panika aniž by bylo zcela jasné, co má novela zmiňovaného zákona přinést. Možná to byl opět něčí záměr aby k této vypjaté situaci došlo.Ze své pozice to bohužel nemůžu objektivně posoudit.

S pozdravem ...

Vážená paní Filipiová,

jmenuji se Marek ...,jsem nevidomý a těžce sluchově postižený.

Druhým rokem studuji na PRFUK.Sleduji celou situaci kolem chystané sociální reformy.

Velice mě rozhořčilo ale Vaše vystoupení v pořadu Tah dámou, které se vysílalo v sobotu.

Velice si Vás vážím, ale nemohu souhlasit s pojetím osob se zdravotním postižením.

Vlastně jste v pořadu tvrdila, jak sehnat práci pro handicapované není problém, jak se dostanete všude na letiště apod.

Chtěl jsem Vás poprosit, zda byste mi tyto argumenty nějak objasnila.

Já prostě z Vašeho projevu chápu, že postižení celého systému zneužívají, nechtějí pracovat, jsou líní.

Nehovořte prosím Vás tak obecně.

Rád bych s Vámi byl v kontaktu ohledně celé sociální problematiky zdravotně postižených se zaměřením na nevidomé a kombinované postižení zrak + sluch.

Mám pocit,že občas některé argumenty říkáte z neznalosti, každý má ale právo se mýlit.

Já konkrétně až dostuduji, tak bych se rád podílel na nějakém sociálním poradenství, rád bych pracoval v nějaké organizaci, která pomáhá postiženým. Získat pracovní uplatnění je můj sen a to prosím bez nadsázky.

Handicap zraku a sluchu mi dělá značné starosti, mám problémy komunikovat ve větší skupině lidí, daleko více, než nevidomé, mě unavuje někam docházet samostatně, cesty mě unavují, musím se na vše více soustředit. I přes to ale věřím, že jednou uplatnění najdu.

Ale velice mě mrzí Váš pohled na zdravotně postižené obecně. Samozřejmě, jsou i mezi námi tací,kteří pracovat nechtějí, veřejně si to i přiznají, že raději berou dávky. Tací jsou ale i mezi „zdravými“ lidmi.

Získat práci není totiž jen o finančním zabezpečením, ale i o sociálně-společenském fungování zdravotně postiženého. To Vám ale jistě vysvětlovat nemusím.

Rád bych, pokud byste se problematikou nevidomých, popřípadě problematikou kombinovaného postižení zabývala.

Jsem zastáncem korektního kontaktu a korektního jednání, ale nemohu souhlasit s obecně pojatými názory, které říkáte v médiích.

Srdečně zdravím a přeji vše dobré.

Marek …….

Vážený pane ……,

jde opravdu o nepochopení toho, co jsem říkala. Rozhodně netvrdím a neřekla jsem, že handicapovaní nechtějí pracovat. Ale že jsou i tací. Věřte mi, že mám jak osobní, tak zprostředkované zkušenosti.

Návrh zákona jsem si opravdu velmi pečlivě prostudovala a není tam nic, co by bylo proti zájmům handicapovaných. Argumenty, kvůli kterým pan Krása svolat demonstraci jsem vyvrátila. Můžete se podívat na www.filipiova.cz.

V pořadu jsem neřekla, že se dostanu všude. Naopak. Říkala jsem, že mnohé se jistě zlepšilo, ale situace v přístupnosti je stále špatná, zejména v malých městech či vesnicích. Když se hovořilo o létání, tak tam jsem musela zkonstatovat fakt, že letecká doprava funguje. Dokonce jsem řekla, že Praha jako taková asi bezbariérová nebude nikdy.

Problém je ten, že se pořad předtáčel a pak byly mnohé věci vytrženy z kontextu, nebo nebyly uvedeny vůbec.

Můj pohled na handicapované není obecný, jak píšete. Naopak. Vím o mnoha lidech, kteří jsou velmi těžce handicapovaní a dokáží se uplatnit a pak jsou také ti, kteří „jen“ nechodí, mají zdravé ruce a raději sedí doma, stěžují si na osud a práci ani nehledají. Paušalizace se mi protiví a já jí rozhodně nepoužívám. Plně s vámi souhlasím v tom, že i mezi zdravými lidmi se najdou takoví, kteří dávky zneužívají. Ať již tzv. zdraví, nebo ti s handicapem jsou prostě vzorek obyvatelstva. Najdou se mezi nimi různé charaktery. Ostatně jako v každé jiné více či méně specifické skupině lidí.

Co se týká problematiky nevidomých, o které mě vyzýváte abych se jí zabývala, byla jsem první v této zemi, který problematiku handicapovaných spojil v jednu. Nejdříve to bylo založením Pracovní skupiny pro odstraňování bariér při České komoře architektů, jejímiž členy byl "zdatný" vozíčkář (zdravé ruce), velmi těžce handicapovaný na elektrickém vozíku, osoba o berlích, nevidomý ze SONSu a zástupce osob se sluchovým postižením. Dalším komplexním pojetím problematiky bezbariérovosti je moje publikace Projektujeme bez bariér, kterou můžete najít na www.filipiova.cz.

I já jsem zastáncem korektního a slušného jednání. V tom jsme stejní. Rozhodně nepaušalizuji. Pokud to tak vyznělo, je mi to upřímně líto.

Pokud se mi podaří Pracovní skupinu, o které jsem hovořila výše, obnovit, ráda vaši spolupráci uvítám.

Přeji vám vše dobré.

S pozdravem

Daniela Filipiová

3.4.2011

Dotaz: Dobrý večer,

shlédla jsem diskuzní pořad Tah dámou, kde jste se vyjadřovala k sociální reformě a lidi s handicapem pasovala na lenochy a parazity....že vás hanba nefackuje ?

email:

jméno:

město: Brno

Vážená paní ……,

rozhodně jsem se ve zmíněném pořadu v tom slova smyslu, jak uvádíte, nevyjadřovala. Nikoho jsem lenochem ani parazitem nenazvala. Nevím, na základě čeho, jste k takovému závěru dospěla. Uvedla jsem jen, že problém zaměstnávání osob s handicapem není jednoznačný, že ne všichni chtějí pracovat. Toto není výrok „jen tak“, ale vyplývá jednak z mých vlastních zkušeností kdy jsem pracovala v neziskovém sektoru a snažili jsme se najít práci handicapovaným. Práci velmi dobrou (plat cca 20 tisíc, a to koncem 90. let). Nikdo neměl zájem. Navíc vím o mnoha podnikatelích a firmách, které vytvořily pracovní místa, ale nebyl o ně žádný zájemce.

Celý svůj život, po který jsem odkázána na vozík, se snažím ulehčit život lidem s handicapem. Jen co jsem se sama ze svých problémů čerstvého vozíčkáře dostala, začala jsem se věnovat (jako asi jediný architekt na vozíku v republice) odstraňování bariér. Pracovala jsem v neziskové organizaci, která handicapovaným pomáhala, pracovala jsem pro Českou komoru architektů, abych působila „osvětově“. Zpracovala jsem publikaci pro projektanty (a nejen pro ně), jak vytvořit bezbariérové prostředí pro všechny typy handicapu.

Mezi handicapovanými mám mnoho přátel a nejsem odtržena od jejich života. Pokud někdo potřebuje mou radu, jsem ochotna a také tak činím, zajet za ním domů a věnovat se jeho problémům.

S pozdravem

Daniela Filipiová

3.4.2011

Vážená paní senátorko,

v neděli jsem náhodně přepl na tv. kanál ČT24 zrovna v době, kdy zde probíhala diskuse na téma zdravotně postižených, ve které jste byla účastna i Vy. Vzhledem k tomu, že sám jsem osobou zdravotně postiženou, téma mne zaujalo a proto jsem ho nechal nějakou chvíli běžet. Kromě pár faktických poznámek z Vaší strany a pí. Šiklové (bylo vidět, že obě hovoříte se znalostí problematiky), neberu moderátorku jejíž je to náplň práce, mladá Slovenka byla úplně tzv. „mimo mísu“ se ovšem nejednalo o nic mimořádného ale ani negativního. Zaujala mne pouze jedna Vaše poznámka, která prokázala, že skutečně naši představitelé (i vy) žijete mimo reálný život. V případě dotazu příspěvku na mobilitu a podmíněnost poskytnutí pouze jízdami do zaměstnání , návštěvy lékaře a to více jak. 3x týdně jste prohlásila toto „...ano chceme docílit toho, aby se Ti postižení občané, kterým jejich postižení umožňuje vykonávat pracovní činnost tuto také vykonávali....“. Ano toto je v obecné představě vskutku chvályhodné, jenže tohoto lze docílit ne trestem odebrání příspěvku protože neděláš, ale především vytvářením předpokladů pro možnost zaměstnání postižených osob. Troufám si říci, že 90% zaměstnavatelů zaměstnávajících více jak 50% invalidních osob tyto „zaměstnává“ proto aby pobíral příspěvky a těmto osobám vyplácí mzdu hluboko pod mzdou minimální. Stejně tak příspěvky na vybavení chráněné dílny nebo místa jsou využívány na vybavení manažerských kanceláří a někdy i soukromých objektů. Já za sebe mohu říci, že jsem po dobu svého handicapu od r. 2002 mnohokrát projevil zájem pracovat na takovém místě kde by mi to můj zdravotní stav (pohybové ústrojí-amputace pravé dolní končetiny) dovolil. Jsem vysokoškolsky vzdělaný, titul JUDr., 35 let praxe, 20 let ve vedoucí funkci. Požadavky jsem neměl přehnané od vrátných, pracovníků dispečinků, call center, přes různé kancelářské nabídky míst a pod. Kromě jiného i na místa, která nabízely státní úřady a instituce, např. MPSV, několikrát Úřad Mě. č. P2 (mimochodem Váš volební obvod) a pod. V únoru 2011 jsem absolvoval tři výběrová řízení na úředníky Obec. úřadů (přestupky – ty nechce nikdo dělat). Výsledek – 2x mě ani nepozvali a tam kam mně pozvali mi oznámili, že mně nevybrali. Mně to stálo jen čas a peníze (všude musí být vše ověřeno) a výsledek – jsi kripl tak táhni. Navíc jsem neměl tu správnou stranickou legitimaci. Mám smůlu nemám žádnou. A za toto bych měl být podle Vás „zvýhodněn“ nepřiznáním příspěvku.

Druhou podmínku t. j. častou návštěvu lékaře, ovšem výrazným snižováním životní úrovně běžných občanů naši představitelé výrazně podporují. Zde vytváří podmínky pro zhoršování zdravotního stavu stále a troufám si říci, že i systematicky.

Omlouvám se za rozsáhlý výlev, ale musím říci, že taková odtažitost od reálného života musí škodit i Vám jako představitelům a tvůrcům života celé naší společnosti.

S pozdravem

JUDr....

Vážený pane doktore,

s obsahem vašeho mailu z velké části souhlasím. Zejména s tím, jak jsou v tzv. chráněných dílnách zneužívány státní dotace na zaměstnávání osob s handicapem.

Co se týče vašeho problému s hledáním zaměstnání, je to problém, o kterém rovněž dlouhodobě hovořím. Mnoho lidí si myslí, že když má někdo nemocné nohy, či je vůbec nemá, že má poškozen i mozek. Já sama jsem se s tímto postojem setkala po návratu do práce po operaci z rehabilitačního ústavu jako vozíčkář. Přístup mého nadřízeného byl najednou jiný. ptal se mě, zda svěřenou práci zvládnu. A to byl mým šéfem i před tím, když jsem byla tzv. zdravá.

Zaměstnávání osob s postižením není vůbec jednoduchá věc. Jsou lidé, kteří pracovat mohou, ale nechtějí, na druhé straně to jsou lidé jako vy. Je to bohužel stále ještě o tom, že psychické bariéry se budou vůči handicapovaným odbourávat po generace. Proto tak často hovořím o nutnosti integrace handicapovaných do školních zařízení již od předškolního věku, aby si „zdravé“ děti na handicapované zvykly, poznaly jaké jsou a jaké jsou jejich schopnosti a potřeby.

Přiznám se, že nevím, co myslíte tím, že se zdravotní situace handicapovaných zhoršuje.

Ani nevím, že by při zaměstnávání osob s handicapem byla potřeba nějaká stranická legitimace.

Nenapadlo vás uplatnit své právnické vzdělání v nějaké neziskové organizaci jako právní poradce?

S pozdravem

Daniela Filipiová

3.4.2011

Vážená paní senátorko,

Právě jsem se dodíval na pořad Tah dámou.

Při poslechu Vašeho názoru na příspěvek na dopravu si nevím co si o Vás myslet.To nemůžete myslet přece vážně,že tito lidé nechtějí pracovat.Vše na světe bych dal za to aby naše Marcelka mohla alespoň ovládat ruce,je po DMO (kvadruparéza), EPI, skoliosa, Hydrocephalus. Bez dopravy je úplně odříznutá od světa, je jí 23 let, zdravotní stav jí nedovoluje navštěvovat žádné zařízení s denní docházkou. Bez auta (zvlášť upraveného) není prostě ji možnost někam přepravit,navštěvujeme každý týden lékaře, dovolíme se jít i navštívit rodinu,zajet nakoupit do obchodu a jezdit i na výlety. Za 200 Kč měsíčně - cca 5,8 l benzínu se dostane tak ,jak to napsat slušně, nikam, maximálně k benzínce. Já a hlavně má žena dává Marcelce vše, budeme dávat i nadále, ale nezlobte se, to co se chystá je svinstvo.

Zase se uskromníme, Marcelka je pro nás všechno.

Žádám Vás, aby jste vážila slova a neodsuzovala lidi jak je Marcelka, za své postižení nemůže, věřím že pokud by to bylo alespoň trošku možné ráda by pracovala.

Je mi smutno z Vašeho vyjádření a vůbec s vyjádření, kterým komentuje celá vláda problémy postižených a osob o ně pečujících.

S pozdravem...

Vážený pane,

obávám se, že došlo k nepochopení toho, co jsem říkala. Vím, že jsou lidé, kteří jsou natolik handicapovaní, že pracovat nemohou. Jsou ale takoví (a na tom trvám a jde velmi často o lidi, kteří mají „jen“ nemocné nohy, kteří nechtějí). Příspěvek na mobilitu ve výši 1000,-/měsíc, tak jak jej nově zavádí návrh zákona o sociálních službách, slouží k přepravě handicapovaného k lékaři, do práce, do denního stacionáře minimálně třikrát týdně. Ve vašem případě na něj jistě budete mít nárok.

Stejně tak je lží pana Krásy, že zaniká příspěvek na nákup motorového vozidla. Vedle příspěvku na mobilitu je nový příspěvek na „zvláštní pomůcky“, který bude poskytován až do výše 350.000,-, který půjde využít právě na zmíněné pořízení vozidla.

To, že jsem řekla, že je i motivační pro docházení do zaměstnání je fakt, na kterém trvám. Jsou mnozí, kteří ač mají „lehčí“ formu handicapu, pracovat nechtějí. Mám s tím mnohé zkušenosti jednak vlastní, jednak zprostředkované.

Návrh zákona rozhodně handicapované neožebračí, naopak chce být adresnější. Objem peněz, které budou vynaloženy na příspěvky a služby nejen že zůstane stejný oproti minulým letům, ale dokonce dojde k mírnému navýšení.

S pozdravem

Daniela Filipiová

3.4.2011

Archiv starších otázek a odpovědí

Máte-li dotaz týkající se mé práce v Senátu nebo mých politických názorů a životních postojů, odešlete jej, prosím, spolu s vašimi údaji pomocí tohoto formuláře. Váš dotaz i má odpověd bude uvedena na této stránce spolu s ostatními otázkami a odpověďmi. Vaše jméno ani adresa zveřejněna nebude.

Těším se na konstruktivní diskusi, která, jak věřím, bude na této stránce probíhat.