Proč kandiduji

Kandidovat v době, kdy jsou lidé politikou a politiky znechuceni, není jednoduché. Přesto jsem se rozhodla, že se pokusím obhájit svůj mandát. Proč?

Protože si myslím, že mám co lidem nabídnout. Zkušenosti. Zkušenosti, které jsem získala vlivem mnoha životních okolností. Zkušenosti jak osobní, tak profesní. Vím, že život není vždy růžový ale vím také, že na konci tunelu je vždy vidět světlo. Převedeno do politiky, vím, jak a s čím konkrétně by měl stát občanovi v těžkých situacích pomoci.

Oblast, které se věnuji nejvíce, je vzhledem k mým životním okolnostem zcela logicky sociální politika a zdravotnictví.

V sociální oblasti se již dlouhá léta zasazuji za integraci handicapovaných do společnosti, přičemž za handicapované považuji i staré lidi.

Pod pojmem integrace si představuji maximálně možné zapojení do běžného života. Aby se tato integrace podařila, je zejména nutné změnit systém přiznávání sociální péče. Ta by měla být přísně adresná. Každému, kdo si nedokáže pomoci vlastními silami, by měl stát pomoci. Je jedno, zda se jedná o handicapované dítě, dospělého či seniora.

Na toto téma jsem se zúčastnila mnoha seminářů a musím s potěšením přiznat, že můj názor přestává být podceňovaný a odborníci ze sociální oblasti mi dávají zapravdu.

Tentokrát nekandiduji za obvod 26, tedy za Prahu 2 a 3, ale na Praze 8, místo paní senátorky Aleny Palečkové, která se rozhodla již nadále nekandidovat. S paní senátorkou jsme obě po celou dobu působily ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Na většinu otázek máme stejné odpovědi. Moje kandidatura je v podstatě navázáním na práci paní senátorky Palečkové a mou. Praha je celek, a tak není podstatné, kde, v jakém obvodu, působíte jako rodilý Pražák v roli senátora. Navíc musím říci, že za dobu kdy jsem v Senátu se na mě obracelo mnoho lidí nejen z „mého“ volebního obvodu, ale doslova z celé republiky. Prosby o pomoc nebo radu jsou stejné nejen v pražských obvodech, ale po celé republice.

Šest základních tezí mého volebního programu i životních postojů

1. Sociální politika, která jde vstříc potřebám jednotlivce
Komukoliv z nás může život připravit nepříjemnou situaci, kterou nebudeme moci zvládnout vlastními silami. Zde by měl nastoupit stát. S pomocí, která bude rychlá a striktně adresná.

2. Životní prostředí pro zdravý život
Péči o životní prostředí vnímám jako téma pro každého z nás. Musí být v našem zájmu pečovat o prostředí, ve kterém žijeme. Kvalitní životní prostředí je pro mě takové, kde se mohou volně pohybovat všichni lidé. I ti méně zdatní.

3. Péče o seniory
Nejen vzhledem ke stárnutí populace by měl stát věnovat velkou pozornost péči o seniory. Staří lidé mají právo na úctu a důstojné stáří. Mají právo žít ve svém prostředí, na které jsou zvyklí. Péče o seniory by měla co nejdéle je to možné probíhat v jejich domácím prostředí. Domovy pro seniory by měly být zejména rodinného typu.

4. Ochrana a péče o zvířata
Domestikací zvířete člověk převzal za zvíře zodpovědnost. Stát by měl tvrdě postihovat týrání zvířat, a to tak, jak je ve vyspělých zemích obvyklé. Týrání zvířat je jedním z nejodpornějších lidských počinů.

5. Právní stát a podpora podnikání – jasná pravidla místo byrokratického chomoutu
Stát musí jasně definovat právní prostředí, ve kterém se občané pohybují. Nesmí přinášet nadměrnou byrokratickou zátěž. V podnikání, stejně jako v běžném životě, je třeba nechat lidem volnost pro jejich projekty. Zákony musí být jednoduché a srozumitelné pro každého.

6. Vzdělání je základem pro kvalitní život
Základní předpoklad kvalitního života je dobré vzdělání. Již od předškolního věku až po vysoké školy je třeba věnovat vzdělání péči. Kvalitní vzdělání musí být dostupné pro všechny. Cestou k tomu je integrace do všech stupňů vzdělávacího procesu.

Další informace najdete také v mém Volebním magazínu.