 |
       |
|
|
|
|
||||
|
Názory a komentáře Rušení ZŠ Perunova Vzhledem k neustálému snižování počtu dětí ve školách, a to nejen na Praze 3, se objevuje potřeba některé školy rušit. Školy jsou v mnoha případech obsazeny výrazně menším počtem žáků, než jaká je kapacita objektu. Jejich provoz je z hlediska ekonomického nerentabilní. Rušení škol je vždy velmi nepříjemná záležitost jak pro zastupitele, tak pro rodiče, respektive děti, které danou školu navštěvují, a to z mnoha důvodů. Mnohdy je to však opravdu jediná možnost, jak daný problém vyřešit. Na jednání zastupitelstva Prahy 3 dne 29.3. proběhlo jednání o rušení ZŠ Perunova. Ještě před jednáním zastupitelstva se na mě obrátili zástupci rodičů, jejichž děti školu navštěvují s prosbou, abych se této problematice věnovala a zabránila zrušení školy. Ze své pozice sice nemohu ovlivnit rozhodnutí zastupitelstva, nicméně jsem se obrátila na paní místostarostku Kozumplíkovou, zda by mě mohla předložit podklady, na základě kterých se rozhodlo, že bude rušena ZŠ Perunova. Nemohu říci, že jsem byla na základě poskytnutých informací o správnosti rozhodnutí radnice stoprocentně přesvědčena. Jednání zastupitelstva jsem se bohužel nemohla osobně zúčastnit. Jednání však byla přítomna moje tajemnice, která o mě jednání podrobně informovala. Vzhledem k tomu, že na Praze 3 žiji celý svůj, život mám ke škole i osobní vztah. Do této školy jsem chodila nejen já, ale už i moje maminka. A tak vím, že škola byla původně (během tzv. první republiky) rozdělena na chlapeckou část a dívčí část. Obě části měly samostatný vstup a v podstatě fungovaly jako dva zcela nezávislé subjekty. Proto mě napadlo řešení problému, o kterém si myslím, že by bylo schůdné a příznivé pro obě strany, tedy jak pro zastupitelstvo, které má objektivní důvody k rušení některé školy na Praze 3, tak pro rodiče, kteří se z více či méně pochopitelných důvodů rušení školy brání. Školu by bylo možné opět stavebně rozdělit na dvě části. Jedna by část by mohla být provozována jako základní škola, druhá část pronajmuta jinému školskému subjektu na dobu určitou. V případě potřeby opětovného zvýšení kapacity školy by bylo možné opět celou budovu využít. Podle mého názoru je snížení porodnosti pouze krátkodobé, vyplývá z nového životního stylu po roce 1989, kdy se ženy nejdříve věnují své profesi a na založení rodiny pomýšlejí cca o deset let později, než bylo zvykem dříve, a je otázkou času, kdy se opět počet narozených dětí bude zvyšovat. Návrh, který předkládám, je samozřejmě jen hrubým nástinem řešení daného problému a bylo by potřeba jej podrobně rozpracovat. Ale pokud vím, tento způsob „uzavření“ školy v Praze uplatněn. Není tedy problém poučit se. (Červenec 2001)
|
