 |
       |
|
|
|
|
||||
|
Otázky a odpovědi Chcete mi položit otázku? Použijte formulář - klikněte zde! Vážená paní senátorko, rád bych reagoval na Vaše slova, která jste pronesla v pořadu Tah dámou 26. března. Váš názor, že hlavním problémem handicapovaných je neochota pracovat, osobně cítím jako velice nevybíravou urážku, která se mne silně dotkla. V dnešní době hledá zdravý člověk práci až několik měsíců. Handicapovaný, který musí najít pracovní místo se zatížením odpovídajícím jeho postižení a případně bezbariérovým pracovištěm, je krom ekonomické recese znevýhodněn ještě vlastním zdravotním omezením. Já sám jsem se svým handicapem hledal práci 14 měsíců. V současné době pro mne docházení znamená každodenní šplhání do točitých schodů o dvou francouzských holích (a momentálně přezouvám kvůli zhoršení zdravotního stavu na vozík a netuším, jak situaci řešit). Přesto se nemohu a nechci své práce vzdát. Stále mohu hovořit o štěstí, že mám místo alespoň nějaké. Chápu, že z pohledu senátora jsou toto možná sebemrskačské a malicherné důvody, proč se trápit, věřte ale, že realita nás, kteří žijeme obyčejné životy se svým handicapem, je zkrátka jiná. Vaše rétorika, že handicapovaní nepotřebují nic specifického, kdy jste se hájila, že Vy bydlíte ve zcela obyčejném bytě a veškeré vybavení máte z běžných obchodů, vychází z toho, že pouze máte „štěstí v neštěstí“. Mnoho handicapovaných potřebuje oproti tomu, co říkáte, specifické úpravy svých příbytků a jejich vybavení. Nová (a)sociální reforma jim možnost adaptace a tím zkvalitnění života sebere. Vaše ideály o vyšší integraci dětí s handicapem sice podáváte hezky, ale uvědomte si, prosím, kolik stojí školu asistent. Navíc asistentské platy jsou i tak mizivé, v jejich řadách je silná fluktuace, ti nejschopnější nejsou ochotni za pakatel obětovat své schopnosti. Například Praha uvolnila pro své školy v roce 2010 o 40 % finančních prostředků na asistenty méně. To mi přijde v rozporu s tím, co říkáte a věřím, že tím vyslovujete názor celé ODS. Rád bych Vám tedy sdělil, že v řadách nás, handicapovaných, kteří nežijeme s hlavou v oblacích, jste způsobila notné pohnutí žlučí a věřím, že volil-li Vás v posledních volbách nějaký handicapovaný, v příštích volbách si to rozmyslí. Běžný vozíčkář v České republice opravdu řeší jiné problémy než nemožnost projít se v nových botách, problémy existenční, problémy izolace, kterou by sociální reforma navrhovaná ministrem Drábkem prohloubila. Věřím, že plány vládní koalice prosadit "reformu" ministra Drábka narazí na štít zdravého rozumu a lidské sounáležitosti. Vaše slova, že vyjít do ulic nic neřeší, se již jeví jako mylná. Teprve demonstrace na problém upozornila a jen díky ní se o něm začalo šíře jednat. To, že čeští handicapovaní museli na obranu svých práv povstat a otevřeně demonstrovat, je z hlediska kultivované Evropy neslýchané. Je to skutečná ostuda pro celou vládní koalici. A je to ostuda i Vaše, paní senátorko. S pozdravem... Vážený pane, obávám se, že jste některé mé výroky v Tahu dámou nepochopil, nebo byly (pořad byl předtáčen) nešťastně sestříhány. Takže postupně: Neříkala jsem a nikdy neříkám, že hlavním problémem je neochota handicapovaných pracovat. Řekla jsem, že problematika zaměstnávání handicapovaných není tak jednoznačná, jak to tvrdí pan Krása. Ano, mnozí pracovat chtějí a mají štěstí, že práci najdou. Mnozí pracovat chtějí, ale bohužel to štěstí nemají. Ale rovněž mnozí pracovat nechtějí. Na tom trvám – vím to z vlastní zkušenosti. Pracovala jsem v jedné neziskové organizaci, která nabízela práci pro handicapované. Byla to velmi dobře placená práce, koncem 90. let plat kolem 20.000,- (!) a nikdo o tuto práci neměl zájem. Podobný příklad jsem uvedla i v Tahu dámou, kde v jednom bytovém domě s byty zvláštního určení visí v zádveří domu desítky nabídek práce zcela bez odezvy. Třetí zkušenost – podnikatelé připraví pracovní místo pro handicapovaného a nikoho neseženou. „Handicapovaní nepotřebují nic specifického“ – ano, někteří. A znám jich mnoho. Uváděla jsem příklad, kdy člověk „jen“ na vozíku a se zdravýma rukama nemůže sehnat práci např. jako administrativní pracovník, protože „bezbariérová vyhláška“ hovoří o přístupnosti objektu pouze v částech určených pro veřejnost. Ano a také vím, že je skupina lidí, která potřebuje velmi specifické pracovní místo, tzv. chráněné místo. Co se týče integrace dětí již od předškolního věku vzhledem k tomu, aby v budoucnu nebyly psychické bariéry mezi „zdravými“ a handicapovanými je vize, ale člověk musí mít vize, aby mohl problémy dlouhodobě řešit. Bez nich se společnost nepohne dál. Vím, kolik stojí asistent a jak mizerně je placen. Ostatně i o tom jsem v pořadu mluvila v souvislosti s osobami ve IV. stupni závislosti. Jestli vás urazilo to, že jsem si dovolila odlehčit téma přáním projít se v nových botách, za to nemohu. Nežiji s hlavou v oblacích, jak mě podezíráte. Znám velmi těžce handicapované lidi, za kterými dojíždím domů a pomáhám jim řešit jejich problémy. Zajímalo by mě, kdo z politiků dojíždí za svými „voliči“ až domů, a to musím poznamenat, že nedojíždím jen za těmi, kteří jsou v mém volebním obvodu. S pozdravem Daniela Filipiová 3.4.2011
Dobrý den paní senátorko. Reaguji na sobotní pořad Tah dámou na ČT 24,ve kterém jste diskutovala i vy. Na otázku moderátorky zda je správné,že v návrhu soc.reformy se počítá s tím, že příspěvek na provoz vozidla dostanou v nezkrácené podobě nebo dokonce vyšší (1000Kč/měs.) jen ti zdrav.postižení, kteří nejméně třikrát týdně jezdí do zaměstnání,případně do školy atp.jste odpověděla, že s tím souhlasíte a to z toho důvodu, že i zdrav.postižení se mají snažit dle svých možností pracovat. Můžete mi, prosím vás poradit, jaké by bylo vhodné zaměstnání pro moji zdrav. postiženou manželku, která již 19 let trpí roztroušenou sklerózou, dnes je již úplně nechodící, téměř nepohyblivá, včetně horních končetin, ale komunikuje a orientuje se, kterou já dennodenně nosím v rukách, krmím, koupu oblékám, vysvlékám ,luštím s ní křížovky atd. a snažím se o to aby byla pokud možno v neustálém kontaktu jak se svou rodinou, tak se svými známými.Na její duševní pohodu to má velmi blahodárný účinek. To vše lze provádět, ale v našem případě jen s pomocí přepravy autem a jak všichni dobře víme auto zatím nejezdí na vodu,což je škoda,ale na benzín, který je dnes celkem dost drahý. Jinak se tomu také říká, že se tímto vším snažíme o to aby zdrav. postižená osoba nebyla soc. vyloučená. Při této příležitosti se dále zmíním o zařazování zdrav. postižených do jednotlivých stupňů závislosti, které se má po novu posuzovat dle 10 bodů na rozdíl od dnes platných 36 bodů. Dva z těchto 10 bodů jsou komunikace a orientace a do 4.stupně bude zařazen jen ten dospělý, který splňuje 9 až 10 bodů.Vzhledem k tomu,že moje žena je zatím schopna komunikace a orientace splní tedy jen 8 bodů a bude asi převedena ze 4.stupně do 3.stupně, což bude znamenat,že její příspěvek na péči měsíčně klesne o 4000Kč, pokud budou příspěvky ve stejné výši jako je tomu doposud. Při zvýšení DPH a běžných životních nákladů včetně léků aj. to nebudeme mít nijak jednoduché. Dle mého názoru je takových zdrav. postižených, kteří jsou zcela odkázáni na pomoc druhé osoby, ale přitom komunikují a orientují se většina a ti všichni na tzv.soc. reformu z pera ministra Drábka doplatí. Budu velmi rád, když mi odpovíte na výše uvedené, protože předpokládám, že máte jistě více informací než já a za případnou odpověď vám předem děkuji. S pozdravem... Vážený pane, pokud s vaší paní dojíždíte k lékaři, na rehabilitaci, zařízení sociálních služeb alespoň třikrát týdně, na příspěvek 1000,-/měsíčně budete mít nárok. Co se týče posuzování závislosti a snížení počtu hodnocených kritérií z 36 na deset, jde zde opravdu opět o matení panem Krásou. Uvedu vám pár příkladů: dnes se jednotlivě posuzuje: - mytí těla - koupání nebo sprchování - péče o ústa, vlasy, nehty, holení V návrhu je nový pojem (z deseti navržených) "tělesná hygiena". Další příklad: dnes se jednotlivě posuzuje: - výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení - oblékání, svlékání, obouvání, zouvání Nový pojem "oblékání a obouvání" Další příklad: dnes se jednotlivě posuzuje: - vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh - sezení, schopnost vydržet v poloze v sedě - stání, schopnost vydržet stát - chůze po rovině - chůze po schodech nahoru a dolů Nový pojem "mobilita". Další příklad: dnes se jednotlivě posuzuje: - obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování) - vaření, ohřívání jednoduchého jídla - přijímání stravy, dodržování pitného režimu Nový pojem "stravování" A teď mi objektivně řekněte, v čem dojde k poškození handicapovaného? Není to naopak ucelenější pohled na potřeby handicapovaného? Vždyť každá z nově navržených oblastí obsahuje mnoho dalších skrytých potřeb, které s každou z nich mohou souviset, ale stávající znění je neuvádí. Nikdy totiž nelze vypsat vše, co život s handicapem přináší za komplikace. Věřte mi, že jsem si návrhy zákonů pečlivě prostudovala. Našla jsem tam jen dva problematické body (a také jsem je poslala jako připomínku). Jde jednak o otázku nemožnosti ponechat si „kapesné“ pokud je osoba s handicapem v ústavním zařízení. Druhá se týkala odebrání příspěvku na péči pro děti do 3 let. Navrhuji, aby byla nově zavedená skupina osob s nárokem, a to děti od 1 do 3 let. Mimochodem, pan Krása se nikde nezmínil, že výše příspěvků se u tzv. IV. stupně závislosti zvyšuje a zavádí se nové věkové hranice pro děti, a to od 3 do 7 let a od 7 do 18 let, oproti stávajícímu stavu, kdy jsou pouze dvě skupiny, a to do 18 let a nad 18 let. V nově zavedených skupinách jsou příspěvky výrazně vyšší. Věřím, že argumenty, které jsem vám uvedla, vám rozptýlí obavy z nově navrženého znění zákona. S pozdravem Daniela Filipiová 3.4.2011 Reakce na odpověď: Dobrý den vážená paní senátorko. Děkuji vám za vaší odpověď, velmi si toho vážím.Z vašich uvedených příkladů dovozuji,že by to takhle nějak mohlo být i s tou komunikací.Ve stávajícím zákoně je uvedena komunikace slovní,písemná,neverbální a dále je také stanoveno, že kterýkoliv bod je uznán,pokud ho i jen z části není schopen posuzovaný splnit. Moje žena je schopna komunikace slovní, do jisté míry snad i neverbální,domnívám se,ale v žádném případě není schopna komunikace písemné. Teď už jen záleží na tom, jak bude tato skutečnost posuzována.Pokud bude uznána,tím myslím, že např.není schopna veškeré komunikace, která připadá v úvahu (viz.výše uvedené), zůstane zařazena ve 4.stupni, pokud uznána nebude, bude přesunuta do 3.stupně a přijde tedy o 4000 Kč/měs. Já to nevyřeším, ale mohu jen spoléhat na vás a na rozumné poslance a senátory, kteří se touto problematikou hlouběji zabývají a kteří budou o novele zákona o soc. službách jak v PS tak i v Senátu hlasovat. Máte pravdu v tom, že mezi handicapovanými vznikla velká panika aniž by bylo zcela jasné, co má novela zmiňovaného zákona přinést. Možná to byl opět něčí záměr aby k této vypjaté situaci došlo.Ze své pozice to bohužel nemůžu objektivně posoudit. S pozdravem ...
Vážená paní Filipiová, jmenuji se Marek ...,jsem nevidomý a těžce sluchově postižený. Druhým rokem studuji na PRFUK.Sleduji celou situaci kolem chystané sociální reformy. Velice mě rozhořčilo ale Vaše vystoupení v pořadu Tah dámou, které se vysílalo v sobotu. Velice si Vás vážím, ale nemohu souhlasit s pojetím osob se zdravotním postižením. Vlastně jste v pořadu tvrdila, jak sehnat práci pro handicapované není problém, jak se dostanete všude na letiště apod. Chtěl jsem Vás poprosit, zda byste mi tyto argumenty nějak objasnila. Já prostě z Vašeho projevu chápu, že postižení celého systému zneužívají, nechtějí pracovat, jsou líní. Nehovořte prosím Vás tak obecně. Rád bych s Vámi byl v kontaktu ohledně celé sociální problematiky zdravotně postižených se zaměřením na nevidomé a kombinované postižení zrak + sluch. Mám pocit,že občas některé argumenty říkáte z neznalosti, každý má ale právo se mýlit. Já konkrétně až dostuduji, tak bych se rád podílel na nějakém sociálním poradenství, rád bych pracoval v nějaké organizaci, která pomáhá postiženým. Získat pracovní uplatnění je můj sen a to prosím bez nadsázky. Handicap zraku a sluchu mi dělá značné starosti, mám problémy komunikovat ve větší skupině lidí, daleko více, než nevidomé, mě unavuje někam docházet samostatně, cesty mě unavují, musím se na vše více soustředit. I přes to ale věřím, že jednou uplatnění najdu. Ale velice mě mrzí Váš pohled na zdravotně postižené obecně. Samozřejmě, jsou i mezi námi tací,kteří pracovat nechtějí, veřejně si to i přiznají, že raději berou dávky. Tací jsou ale i mezi „zdravými“ lidmi. Získat práci není totiž jen o finančním zabezpečením, ale i o sociálně-společenském fungování zdravotně postiženého. To Vám ale jistě vysvětlovat nemusím. Rád bych, pokud byste se problematikou nevidomých, popřípadě problematikou kombinovaného postižení zabývala. Jsem zastáncem korektního kontaktu a korektního jednání, ale nemohu souhlasit s obecně pojatými názory, které říkáte v médiích. Srdečně zdravím a přeji vše dobré. Marek ……. Vážený pane ……, jde opravdu o nepochopení toho, co jsem říkala. Rozhodně netvrdím a neřekla jsem, že handicapovaní nechtějí pracovat. Ale že jsou i tací. Věřte mi, že mám jak osobní, tak zprostředkované zkušenosti. Návrh zákona jsem si opravdu velmi pečlivě prostudovala a není tam nic, co by bylo proti zájmům handicapovaných. Argumenty, kvůli kterým pan Krása svolat demonstraci jsem vyvrátila. Můžete se podívat na www.filipiova.cz. V pořadu jsem neřekla, že se dostanu všude. Naopak. Říkala jsem, že mnohé se jistě zlepšilo, ale situace v přístupnosti je stále špatná, zejména v malých městech či vesnicích. Když se hovořilo o létání, tak tam jsem musela zkonstatovat fakt, že letecká doprava funguje. Dokonce jsem řekla, že Praha jako taková asi bezbariérová nebude nikdy. Problém je ten, že se pořad předtáčel a pak byly mnohé věci vytrženy z kontextu, nebo nebyly uvedeny vůbec. Můj pohled na handicapované není obecný, jak píšete. Naopak. Vím o mnoha lidech, kteří jsou velmi těžce handicapovaní a dokáží se uplatnit a pak jsou také ti, kteří „jen“ nechodí, mají zdravé ruce a raději sedí doma, stěžují si na osud a práci ani nehledají. Paušalizace se mi protiví a já jí rozhodně nepoužívám. Plně s vámi souhlasím v tom, že i mezi zdravými lidmi se najdou takoví, kteří dávky zneužívají. Ať již tzv. zdraví, nebo ti s handicapem jsou prostě vzorek obyvatelstva. Najdou se mezi nimi různé charaktery. Ostatně jako v každé jiné více či méně specifické skupině lidí. Co se týká problematiky nevidomých, o které mě vyzýváte abych se jí zabývala, byla jsem první v této zemi, který problematiku handicapovaných spojil v jednu. Nejdříve to bylo založením Pracovní skupiny pro odstraňování bariér při České komoře architektů, jejímiž členy byl "zdatný" vozíčkář (zdravé ruce), velmi těžce handicapovaný na elektrickém vozíku, osoba o berlích, nevidomý ze SONSu a zástupce osob se sluchovým postižením. Dalším komplexním pojetím problematiky bezbariérovosti je moje publikace Projektujeme bez bariér, kterou můžete najít na www.filipiova.cz. I já jsem zastáncem korektního a slušného jednání. V tom jsme stejní. Rozhodně nepaušalizuji. Pokud to tak vyznělo, je mi to upřímně líto. Pokud se mi podaří Pracovní skupinu, o které jsem hovořila výše, obnovit, ráda vaši spolupráci uvítám. Přeji vám vše dobré. S pozdravem Daniela Filipiová 3.4.2011
Dotaz: Dobrý večer, shlédla jsem diskuzní pořad Tah dámou, kde jste se vyjadřovala k sociální reformě a lidi s handicapem pasovala na lenochy a parazity....že vás hanba nefackuje ? email: jméno: město: Brno Vážená paní ……, rozhodně jsem se ve zmíněném pořadu v tom slova smyslu, jak uvádíte, nevyjadřovala. Nikoho jsem lenochem ani parazitem nenazvala. Nevím, na základě čeho, jste k takovému závěru dospěla. Uvedla jsem jen, že problém zaměstnávání osob s handicapem není jednoznačný, že ne všichni chtějí pracovat. Toto není výrok „jen tak“, ale vyplývá jednak z mých vlastních zkušeností kdy jsem pracovala v neziskovém sektoru a snažili jsme se najít práci handicapovaným. Práci velmi dobrou (plat cca 20 tisíc, a to koncem 90. let). Nikdo neměl zájem. Navíc vím o mnoha podnikatelích a firmách, které vytvořily pracovní místa, ale nebyl o ně žádný zájemce. Celý svůj život, po který jsem odkázána na vozík, se snažím ulehčit život lidem s handicapem. Jen co jsem se sama ze svých problémů čerstvého vozíčkáře dostala, začala jsem se věnovat (jako asi jediný architekt na vozíku v republice) odstraňování bariér. Pracovala jsem v neziskové organizaci, která handicapovaným pomáhala, pracovala jsem pro Českou komoru architektů, abych působila „osvětově“. Zpracovala jsem publikaci pro projektanty (a nejen pro ně), jak vytvořit bezbariérové prostředí pro všechny typy handicapu. Mezi handicapovanými mám mnoho přátel a nejsem odtržena od jejich života. Pokud někdo potřebuje mou radu, jsem ochotna a také tak činím, zajet za ním domů a věnovat se jeho problémům. S pozdravem Daniela Filipiová 3.4.2011
Vážená paní senátorko, v neděli jsem náhodně přepl na tv. kanál ČT24 zrovna v době, kdy zde probíhala diskuse na téma zdravotně postižených, ve které jste byla účastna i Vy. Vzhledem k tomu, že sám jsem osobou zdravotně postiženou, téma mne zaujalo a proto jsem ho nechal nějakou chvíli běžet. Kromě pár faktických poznámek z Vaší strany a pí. Šiklové (bylo vidět, že obě hovoříte se znalostí problematiky), neberu moderátorku jejíž je to náplň práce, mladá Slovenka byla úplně tzv. „mimo mísu“ se ovšem nejednalo o nic mimořádného ale ani negativního. Zaujala mne pouze jedna Vaše poznámka, která prokázala, že skutečně naši představitelé (i vy) žijete mimo reálný život. V případě dotazu příspěvku na mobilitu a podmíněnost poskytnutí pouze jízdami do zaměstnání , návštěvy lékaře a to více jak. 3x týdně jste prohlásila toto „...ano chceme docílit toho, aby se Ti postižení občané, kterým jejich postižení umožňuje vykonávat pracovní činnost tuto také vykonávali....“. Ano toto je v obecné představě vskutku chvályhodné, jenže tohoto lze docílit ne trestem odebrání příspěvku protože neděláš, ale především vytvářením předpokladů pro možnost zaměstnání postižených osob. Troufám si říci, že 90% zaměstnavatelů zaměstnávajících více jak 50% invalidních osob tyto „zaměstnává“ proto aby pobíral příspěvky a těmto osobám vyplácí mzdu hluboko pod mzdou minimální. Stejně tak příspěvky na vybavení chráněné dílny nebo místa jsou využívány na vybavení manažerských kanceláří a někdy i soukromých objektů. Já za sebe mohu říci, že jsem po dobu svého handicapu od r. 2002 mnohokrát projevil zájem pracovat na takovém místě kde by mi to můj zdravotní stav (pohybové ústrojí-amputace pravé dolní končetiny) dovolil. Jsem vysokoškolsky vzdělaný, titul JUDr., 35 let praxe, 20 let ve vedoucí funkci. Požadavky jsem neměl přehnané od vrátných, pracovníků dispečinků, call center, přes různé kancelářské nabídky míst a pod. Kromě jiného i na místa, která nabízely státní úřady a instituce, např. MPSV, několikrát Úřad Mě. č. P2 (mimochodem Váš volební obvod) a pod. V únoru 2011 jsem absolvoval tři výběrová řízení na úředníky Obec. úřadů (přestupky – ty nechce nikdo dělat). Výsledek – 2x mě ani nepozvali a tam kam mně pozvali mi oznámili, že mně nevybrali. Mně to stálo jen čas a peníze (všude musí být vše ověřeno) a výsledek – jsi kripl tak táhni. Navíc jsem neměl tu správnou stranickou legitimaci. Mám smůlu nemám žádnou. A za toto bych měl být podle Vás „zvýhodněn“ nepřiznáním příspěvku. Druhou podmínku t. j. častou návštěvu lékaře, ovšem výrazným snižováním životní úrovně běžných občanů naši představitelé výrazně podporují. Zde vytváří podmínky pro zhoršování zdravotního stavu stále a troufám si říci, že i systematicky. Omlouvám se za rozsáhlý výlev, ale musím říci, že taková odtažitost od reálného života musí škodit i Vám jako představitelům a tvůrcům života celé naší společnosti. S pozdravem JUDr.... Vážený pane doktore, s obsahem vašeho mailu z velké části souhlasím. Zejména s tím, jak jsou v tzv. chráněných dílnách zneužívány státní dotace na zaměstnávání osob s handicapem. Co se týče vašeho problému s hledáním zaměstnání, je to problém, o kterém rovněž dlouhodobě hovořím. Mnoho lidí si myslí, že když má někdo nemocné nohy, či je vůbec nemá, že má poškozen i mozek. Já sama jsem se s tímto postojem setkala po návratu do práce po operaci z rehabilitačního ústavu jako vozíčkář. Přístup mého nadřízeného byl najednou jiný. ptal se mě, zda svěřenou práci zvládnu. A to byl mým šéfem i před tím, když jsem byla tzv. zdravá. Zaměstnávání osob s postižením není vůbec jednoduchá věc. Jsou lidé, kteří pracovat mohou, ale nechtějí, na druhé straně to jsou lidé jako vy. Je to bohužel stále ještě o tom, že psychické bariéry se budou vůči handicapovaným odbourávat po generace. Proto tak často hovořím o nutnosti integrace handicapovaných do školních zařízení již od předškolního věku, aby si „zdravé“ děti na handicapované zvykly, poznaly jaké jsou a jaké jsou jejich schopnosti a potřeby. Přiznám se, že nevím, co myslíte tím, že se zdravotní situace handicapovaných zhoršuje. Ani nevím, že by při zaměstnávání osob s handicapem byla potřeba nějaká stranická legitimace. Nenapadlo vás uplatnit své právnické vzdělání v nějaké neziskové organizaci jako právní poradce? S pozdravem Daniela Filipiová 3.4.2011
Vážená paní senátorko, Právě jsem se dodíval na pořad Tah dámou. Při poslechu Vašeho názoru na příspěvek na dopravu si nevím co si o Vás myslet.To nemůžete myslet přece vážně,že tito lidé nechtějí pracovat.Vše na světe bych dal za to aby naše Marcelka mohla alespoň ovládat ruce,je po DMO (kvadruparéza), EPI, skoliosa, Hydrocephalus. Bez dopravy je úplně odříznutá od světa, je jí 23 let, zdravotní stav jí nedovoluje navštěvovat žádné zařízení s denní docházkou. Bez auta (zvlášť upraveného) není prostě ji možnost někam přepravit,navštěvujeme každý týden lékaře, dovolíme se jít i navštívit rodinu,zajet nakoupit do obchodu a jezdit i na výlety. Za 200 Kč měsíčně - cca 5,8 l benzínu se dostane tak ,jak to napsat slušně, nikam, maximálně k benzínce. Já a hlavně má žena dává Marcelce vše, budeme dávat i nadále, ale nezlobte se, to co se chystá je svinstvo. Zase se uskromníme, Marcelka je pro nás všechno. Žádám Vás, aby jste vážila slova a neodsuzovala lidi jak je Marcelka, za své postižení nemůže, věřím že pokud by to bylo alespoň trošku možné ráda by pracovala. Je mi smutno z Vašeho vyjádření a vůbec s vyjádření, kterým komentuje celá vláda problémy postižených a osob o ně pečujících. S pozdravem... Vážený pane, obávám se, že došlo k nepochopení toho, co jsem říkala. Vím, že jsou lidé, kteří jsou natolik handicapovaní, že pracovat nemohou. Jsou ale takoví (a na tom trvám a jde velmi často o lidi, kteří mají „jen“ nemocné nohy, kteří nechtějí). Příspěvek na mobilitu ve výši 1000,-/měsíc, tak jak jej nově zavádí návrh zákona o sociálních službách, slouží k přepravě handicapovaného k lékaři, do práce, do denního stacionáře minimálně třikrát týdně. Ve vašem případě na něj jistě budete mít nárok. Stejně tak je lží pana Krásy, že zaniká příspěvek na nákup motorového vozidla. Vedle příspěvku na mobilitu je nový příspěvek na „zvláštní pomůcky“, který bude poskytován až do výše 350.000,-, který půjde využít právě na zmíněné pořízení vozidla. To, že jsem řekla, že je i motivační pro docházení do zaměstnání je fakt, na kterém trvám. Jsou mnozí, kteří ač mají „lehčí“ formu handicapu, pracovat nechtějí. Mám s tím mnohé zkušenosti jednak vlastní, jednak zprostředkované. Návrh zákona rozhodně handicapované neožebračí, naopak chce být adresnější. Objem peněz, které budou vynaloženy na příspěvky a služby nejen že zůstane stejný oproti minulým letům, ale dokonce dojde k mírnému navýšení. S pozdravem Daniela Filipiová 3.4.2011
Máte-li dotaz týkající se mé práce v Senátu nebo mých politických názorů a životních postojů, odešlete jej, prosím, spolu s vašimi údaji pomocí tohoto formuláře. Váš dotaz i má odpověd bude uvedena na této stránce spolu s ostatními otázkami a odpověďmi. Vaše jméno ani adresa zveřejněna nebude. Těším se na konstruktivní diskusi, která, jak věřím, bude na této stránce probíhat.
|
