 |
       |
|
|
|
|
||||
|
Názory a komentáře Soužití V našem volebním obvodě je malé sídliště. Uprostřed sídliště je hřiště. Rodiče mají své potomky tak říkajíc pod kontrolou. Malé děti si hrají na pískovišti, větší hrají míčové hry na vyasfaltovaném hřišti. Areál hřiště má svůj provozní režim. V pozdních večerních hodinách tu již musí být klid. Na první pohled idyla, optimální řešení problému „co s dětmi“ ve volném čase, vyřešen je i problém městské zeleně. Ale ouha, věc není tak poetická, jak se jeví. Známe děti. Ať jsou malé nebo větší, jejich hry doprovází hluk. A v okolních domech bydlí i starší lidé, kterým hluk, který se z dětského hřiště šíří, vadí. Nastávají problémy. Na jedné straně jsou rodiče, kteří jsou rádi, že jejich potomci mají možnost sportovního a jiného volnočasového vyžití v dosahu domova, na straně druhé starší lidé, kteří si nárokují ticho a klid. Na čí straně je pravda? Každý rodič mi dá za pravdu, že je skvělé, když má v dosahu domova místo, kam může jeho dítě jít, a kde navíc zůstává v optickém kontaktu s rodičem. Obzvlášť v této době, kdy u dětí v důsledku nudy hrozí, že například začnou experimentovat s drogami. Každý starší člověk bude souhlasit s tím, když řeknu, že má nárok na klid. Starší lidé mají za sebou více či méně těžký život, stáří mnohdy doprovázejí různé nemoci. A nemocný člověk ticho a klid potřebuje. Ne nadarmo se říká, že ticho léčí. Zástupce starší části obyvatel se na mě obrátil s prosbou o pomoc při řešení situace, s prosbou o zajištění klidu. Odpověděla jsem, že si myslím, že je dobře, mají-li městské děti možnost hrát si ne na ulici, ale v místě tomu určeném. Je však třeba dodržovat provozní dobu hřiště a v případě, že dojde k jejímu porušení, je na místě požádat o pomoc policii. Dnes je však na „našem sídlišti“ situace taková, že dvě skupiny lidí, na jedné straně rodiče dětí, a na straně druhé starší lidé, stojí proti sobě. Vzájemný postoj je již mnohdy prost racionálního základu a je emocionální.. Kde se ale stala chyba, že nejsme schopni vzájemného respektování práv a potřeb druhého? Je to velmi složitá otázka, která by mohla být tématem pro rozsáhlý seminář odborníků – sociologů, architektů, psychologů a dalších. Myslím, že chyba je v nás všech. Nikdy, v žádném sporu, není chyba jen na jedné straně. Možná by oběma stranám pomohlo, kdyby si mladí uvědomili, že i oni budou jednou staří a budou potřebovat péči, ohled a dobré slovo. Staří lidé by si zase měli uvědomit, že i oni byli mladí a chovali se stejně jako „ta dnešní mládež“. (Září 2001)
|
