Média Časopis Sociální péče, č. 2/2001 ROZUM A CIT DANIELY FILIPIOVÉ 1) Naše země již dlouhou dobu čeká na nový zákon o sociálních službách. Projednávání ve vládě a v parlamentu je zatím v nedohlednu. Co si myslíte, že tomu brání? Vzniku zákona brání podle mého názoru rozdílný pohled na sociální služby a celý sociální systém pravicových a levicových stran a bohužel i rozdílná stanoviska i uživatelů služeb a ministerstva. 2) Jaký je Váš názor na současnou verzi věcného záměru tohoto zákona v porovnání k verzi, která byla vypracována za éry pana ministra Voláka? Současná verze zohledňuje potřeby klienta. Původní verze taxativně vyjmenovávala druhy poskytovaných služeb, což vylučovalo individualizaci péče tak, aby na základě poptávky a potřeb klientů vznikaly odpovídající druhy služeb. 3) Jaký je v této souvislosti Váš názor na systém financování sociálních služeb? Financování sociálních služeb musí být v maximálně možné míře adresné. Dávka musí jít za konkrétní potřebnou osobou. Jakékoliv plošné řešení je špatné. Dojde totiž k "rozhození" peněz tak, že každý dostane něco, ale ti opravdu potřební téměř nic. Adresnost dávek navíc zákonitě vede ke snížení mandatorních výdajů státu, a to je také hledisko, které by se nemělo opomíjet. 4) Působíte v senátním výboru pro sociální a zdravotní politiku, jaký je v tomto výboru prostor pro řešení konkrétních problémů spojených se sociálními službami? Prostor k řešení problému vyplývá z role Senátu jako takové. Na každém jednání výboru, které je veřejné, se podrobně zákony probírají nejen mezi jednotlivými senátory, ale i mezi zástupci předkladatele a do diskuse mohou přispět i hosté. Navíc můžeme kontaktovat poslance již při vzniku zákona a předkládat jim svá stanoviska a názory dalších dotčených stran. 5) Může Senát v tomto smyslu něco ovlivnit? Samozřejmě, že ano. Bylo by liché se domnívat, že v Senátu sedí pouze bezmocné loutky. 6) Jaký je Váš pohled na lobbistické zájmy určitých skupin, ať už politických či organizací zastupující jednotlivé komodity klientů sociální péče? Myslím, že u nás slovo lobby získalo velmi pejorativní význam. A je to škoda. Nemyslím si, že na prosazování zájmů kohokoliv je něco špatného. Špatné je to pouze tehdy, když probíhá lobbování na úkor nějaké skupiny bez jejího vědomí a bez její možnosti bránit se a předložit protiargumenty. Já osobně si navíc myslím, že by bylo vhodné, kdyby se veřejně vědělo, kdo a v zájmu jaké skupiny lobbuje. V praxi by se tak zabránilo právě negativním důsledkům "tajného" lobbingu a snížilo by se tak riziko korupce. 7) Proč jsou lidé ze sociální péče tak roztříštění ve svých názorech a proč více netáhnou za jeden provaz? To je věc, která mě nesmíme mrzí a nevím, jak to změnit. Když jsem tuto skutečnost před lety zjistila, byla jsem silně rozčarována. Je to podle mě způsobeno i systémem naší sociální politiky. Náš stát je štědrý, příliš štědrý. A každý chce z tohoto toku "urvat" pro sebe co nejvíce, bez ohledu na ostatní. I toto by adresnost sociální péče a služeb odbourala. 8) Vy jste senátorkou za ODS, nebylo by pro Vás lépe fungovat jako nezávislý senátor? Rozhodně ne. Nikdo nejsme nezávislý. Každý jsme svým způsobem na čemsi závislí. Jestliže předstoupím před lidi jako člen určité politické strany, mohou si o mně lidé rovnou udělat určitou představu. O způsobu mého myšlení, o rámcových názorech na základní lidská a společenská témata. Tím, že jsem v politické straně, dá se říci, že se ztotožňuji alespoň v základních obrysech s jejím politickým programem. To je pro lidi - voliče velmi cenná informace. O tak zvaně nezávislém kandidátovi vědí lidé pouze to, co jim o sobě řekne on sám. A to mi připadá riskantní. Je to krok do absolutního neznáma. 9) Do jaké míry se můžete samostatně rozhodovat a do jaké míry podléháte stranickým zájmům? Vždy se rozhoduji sama za sebe. Příslušnost ke straně mě neovlivňuje, ale je pochopitelné, že lidé, kteří jsou sdruženi v jakémkoliv "zájmovém" sdružení mají podobný způsob myšlení. Určitě vám nepřipadá divné, že chovatelé koček mají rádi zvířata, kočky především. Tak členové např. ODS mají konzervativní způsob myšlení a z toho vyplývající podobný pohled na svět a na problémy, které život v tomto světě přináší. Ale někteří lidé si to vysvětlují tak, že vás řídí jakýsi "stranický sekretariát". Pojem stranický sekretariát kdosi vymyslel a ono se to neuvěřitelným způsobem ujalo. Stranický sekretariát jsou administrativní pracovníci, kteří zajišťují chod strany jako jakékoliv firmy nebo podniku, tedy nikdo, kdo by členy strany řídil. 10) Proč jste si vybrala právě ODS? To je na dlouhou diskusi. V krátkosti mohu říci jen to, že se mi zamlouvá její program. 11) Vy jste vstoupila do projektu Architektura lidskosti, nejen do soutěže, kterou vyhlásilo MPSV a časopis Sociální péče, ale i do série diskusních fór pořádaných Sociální péčí. Co Vás k tomuto vstřícnému kroku přimělo? Nenazývala bych to vstřícným krokem. Je to podle mě téma, o kterém se musí neustále hovořit a pokud je mi ta možnost dána, ráda jí využiji. 12) Jaký je Váš názor na kvalitu bydlení a života v objektech sociální péče? V drtivé většině je kvalita bydlení v těchto zařízeních zoufalá. Základní hledisko, lidskost, je zcela popřeno. 13) Proč v této zemi neexistují závazné normy pro výstavby, rekonstrukce a modernizace sociálních objektů? Sebelepší normy ani zákony nic nevyřeší, pokud nebude vůle daný problém řešit. Jako příklad vám uvedu vyhlášku stavebního zákona 174/1994 Sb., která platí již sedmým rokem, a která nařizuje bezbariérovost nejen všech novostaveb, ale i rekonstruovaných objektů. Realitu vidí každý. 14) Co proto můžete udělat právě Vy, co by senátorka a excelentní architektka? S tou excelentní architektkou jste to přehnal! A co mohu dělat? Je to každodenní mravenčí práce každého, komu tento stav nevyhovuje, jejíž výsledek bude vidět až za desítky let. Není to jen práce pro jednu senátorku. Musíme se snažit všichni. Musíme táhnout za jeden provaz. 14) Někteří naši politici se neustále ohánějí normami EU a nutností jejich propojení s našimi normami. Ať jsem pátral, kde jsem pátral, žádné normy týkající se bydlení sociální péče EU jsem neobjevil. Je to snad další strašák pro naši zemi nebo skutečně žádná všeobjímající evropská norma neexistuje? Obávám se, že se poslední dobou stalo módou říkat, že vše, co se dělá, se dělá proto, že to EU po nás chce. Je to "štít", za který se skrývá naše socialistická vláda. 15) Souhlasíte s názorem, že by klient v rámci zachování jeho soukromí měl bydlet v pokoji sám a jen v případě, že si to bude výslovně přát, mohl by bydlet s někým dalším na pokoji? Bez výhrad. 16) Přestože máme 11 let od sametové revoluce, zdá se, že někteří investoři stále nepochopili, kterým směrem by mělo jít bydlení klientů sociální péče a stále staví gigantické DD a USP s obrovskými náklady jak investičními, tak provozními. Čím si myslíte, že to je? Změnit způsob myšlení je velmi těžké. Jedno krásné české přísloví říká: Starého psa novým kouskům nenaučíš. Musí zapracovat osvěta a naše děti, nebo spíše děti našich dětí, to už možná budou brát jako samozřejmost. Nezní to moc optimisticky, ale obávám se, že je to tvrdá realita. 17) Jaký je Váš ideální model bydlení klientů sociálních služeb? Jaký by měl být jednoznačný trend výstavby a rekonstrukcí těchto objektů? Malý objekt s kapacitou do 50 klientů, maximální možná míra soukromí, zohlednění lokality, způsobu života v dané lokalitě a zvyklostí místa, kde objekt vzniká (samozřejmě, že je ideální, je-li klient ve svém vlastním prostředí, tedy doma) a hlavně je třeba zohlednit to, že když už se starší člověk rozhodne jít do domova, tak ho nesmíme překládat jinam podle toho, jak se vzhledem k jeho věku zhoršuje jeho zdravotní stav nebo mobilita. 18) Jste jednou z porotkyní soutěže Architektura lidskosti. Jaké byly hlavní zásady rozhodování o jeho vítězích a poražených? Nakolik se podařilo realizovat to, co jsem uvedla výše. 19) V této komisi proběhla diskuse o tom, zda zveřejnit i špatné příklady praxe sociálního bydlení. Vy jste byla jednoznačný zastánce názoru, že ano, proč? Jedno pro změnu židovské přísloví říká, že špatná zkušenost je ta nejcennější! 20) Já osobně Vás považuji za velmi statečného a slušného člověka, který se dokázal poprat s osudem, svým tělesným handicapem. Jste nejen skvělá architektka, ale i slušná a přímá politická. Myslíte si, že vám k tomuto Váš fyzický handicap pomohl? Já si myslím, že člověk je takový, jaký je uvnitř a ne jak vypadá. A pokud by mi někdy k něčemu dopomohlo to, že jsem osobou s handicapem, vůbec bych z toho neměla radost. 21) Je na Vás znát, že nemáte ráda bolestíny a naříkálky, proč si myslíte, že se lidé nedokáží vyrovnat se svým životem a stále čekají, než jim někdo něco dá nebo udělá za ně samotné? Protože v tom minulých čtyřicet let žili. Neumějí žít jinak. Musí se to učit. Není to lehké, zejména pro starší generaci ne. Mladí lidé jsou ve většině případů jiní. 22) Člověk se často vůči životu vymezuje díky nějakému vzoru, měla jste nebo máte Vy nějaký vzor, kterému byste se ráda vyrovnala? Ano, mám. Mého otce. Byl to vynikající chirurg, přímý a čestný člověk, který se nebál říkat nahlas své názory, a pro kterého bylo nejdůležitější zachovat si rovnou páteř a který se pro lidi dokázal maximálně obětovat. Doslova. Zemřel v 66 letech. 23) Věříte v Boha? Ano, ale je to vztah pouze mezi mnou a Jím. Nemám ráda lidi, kteří svou víru dávají na odiv jako cosi ušlechtilého, co je nadřazuje nad ostatní členy společnosti. 24) Co pro Vás znamená rodina a případně vícegenerační pojetí rodiny? Má takový model v dnešní době a v naší zemi místo? To je téma na několikadenní seminář! Rodina by měla být především zázemím. 25) Jakých lidských vlastností si nejvíce vážíte? Upřímnosti. 26) 13. května naši hokejisté opět vyhráli mistrovství světa. Fandíte hokeji? Jaký je Váš pohled na vzedmutí národní hrdosti v těchto sportovních okamžicích? Jsem obrovský fanda hokeje, nenechám si ujít žádný zápas. Ale oslavy, které po našem vítězství vypuknou..., přiznám se, že z těch mi jde mráz po zádech. Pro to, aby byl člověk hrdý na to, že je Čech, je to opravdu velmi málo. 27) Jaké je Vaše životní krédo? Žít tak, abych se každý den beze studu mohla podívat do zrcadla. Mgr. Pavel Hanák šéfredaktor časopisu Sociální péče