Média Hospodářské noviny, 27. července 2002 Na komunisty novináři zapomněli Článku pana Klímy uveřejněném v HN dne 2. 7. 2002 nejde než zatleskat. Ale při čtení jeho slov mi stále více a více tanula na mysli jedna otázka. Proč se články tohoto druhu objevují až po volbách? Komunisté byli čtvrtou stranou našeho politického spektra, o které se vědělo, že získají ve volbách několikanásobně více hlasů než je pětiprocentní klauzule. Místo toho, abychom během volební kampaně četli úvahy o tom, co by se stalo, kdyby komunisté ve volbách posílili (což je práce pro prognostiky, sociology a novináře; ti musejí počítat se všemi možnými i nemožnými alternativami), neustále jsme četli úvahy a komentáře o tom, jak je pravice rozhádaná (údajně kvůli ODS, kterou všechny noviny rozebíraly nejvíce, a to i ty kauzy, které jsou dávno řádně vyřešené). Četli jsme, co se nepovedlo socialistické vládě (samozřejmě nejsem proti oprávněné kritice). Při tolik oblíbeném znevažování role poslance (nezbytného článku fungující parlamentní demokracie!), který za „nehorázně vysoký peníz“ parazituje na našich daních, jsme nikdy neslyšeli jako o příkladu o nikom z KSČM. Uváděly se příklady špatné práce jednotlivých poslanců nebo poslaneckých klubů téměř všech politických stran s výjimkou komunistů. Jmenovali se členové různých parlamentních stran, jak „hrabou“ peníze v dozorčích radách. Kromě komunistů. Z toho všeho pro voliče vyplynulo, a to zejména pro mladé voliče, kteří bohužel nemají dobré dějepisné znalosti, že jediní čistí a nezkorumpovaní jsou členové KSČM. A tak se ptám, k čemu je nám dnes brilantní článek, který nám ukazuje pravou tvář naší nereformovatelné parlamentní strany KSČM, která „považuje likvidaci soukromého vlastnictví za akt lidové spravedlnosti a současný vývoj za dočasnou likvidaci socialismu“, až několik týdnů po volbách. Daniela Filipiová, senátorka za ODS