Média Hospodářské noviny, příloha Kariéra start, 13. 11. 2001 Jenom zákon zaměstnávání lidí s handicapem nevyřeší Daniela Filipiová Parlamentem proběhla za nezájmu médií novela zákona o zaměstnanosti. Není divu. Není to zákon, který by byl „státotvorný“. Neznamená to však, že by to byl zákon zabývající se bezvýznamným problémem. Zákon řeší otázku zaměstnávání osob, které žijí s nějakým zdravotním handicapem, osob, které na trhu práce mohou mít potíže se získáním vhodného pracovního místa. Je to zákon pozitivně diskriminační. Jasně určuje povinnost zaměstnat handicapované, vymezuje výjimky a stanovuje sankce při nedodržení zákonem stanovených kvót. A zde nastává problém. Je to opravdu tak, jak je médii prezentováno, že lidé s postižením jsou těžko zaměstnatelní, protože o ně není mezi zaměstnavateli zájem? Obávám se, že realita je odlišná a zdaleka není tak jednoznačná, jak je veřejnosti prezentováno. Několik let jsem pracovala v neziskové organizaci, která se kromě jiného snažila zprostředkovat zaměstnání pro osoby s tělesným postižením. Velmi často se jí to nedařilo. Nebyl zájem. Ale ne ze strany zaměstnavatelů, ale ze strany handicapovaných. Zkušenost vyplývající z několikaleté praxe je taková, že lidé s postižením, kteří opravdu chtějí pracovat, si zaměstnání dokáží najít. Většina z handicapovaných však raději zůstane doma a pobírá různé sociální dávky. Těmi je mnohdy plýtváno natolik, že osoby skutečně těžko zaměstnatelné, nebo tak těžce postižené, že nalézt pro ně zaměstnání je téměř nemožné, mnohdy doslova živoří. Zní to paradoxně, ale je to realita. Nehovořím o tzv. chráněných dílnách. To je zcela jiný problém. Chráněné dílny pečují o osoby s velmi těžkým postižením, o osoby s kombinovanými vadami, o osoby s mentálním postižením. Záměrně říkám pečují a ne zaměstnávají. Docházení do těchto zařízení je pro tyto lidi sociální a psychická rehabilitace, pro rodiny, které o lidi s těžkým postižením pečují, jde v podstatě o denní stacionář. Tato zařízení pochopitelně na trhu práce těžko hledají odbyt pro své výrobky, anebo těžko konkurují ostatním firmám vzhledem k fyzickým předpokladům svých zaměstnanců. Tento problém však lze řešit ministerskou vyhláškou a není možné jej spojovat s výše uvedenými fakty. Na závěr snad jen poznámku: morálku a etiku nelze do společnosti implantovat zákonem. To je další důvod, proč tento zákon považuji za špatný. Autorka je senátorkou za ODS