Časopis Vozíčkář (www.chdh.cz/liga/) 5/99 Povídání o bydlení V. – Pracovní místo pro osobu s postižením Každý alespoň občas potřebuje místo určené k práci. Druh vykonávané práce může být různý. Může jít o „pouhého“ koníčka, nebo o pracovní místo, které potřebujeme k výkonu povolání. To, že se místo pro výkon povolání zřizuje doma, vyplývá z mnoha příčin. První je, že pracovních míst pro osoby s postižením je v nabídce pracovních úřadů velmi málo. Další příčinou může být nedostupnost potencionálního zaměstnavatele, a to buď proto, že objekt, kam bychom chtěli za prací dojíždět, je bariérový, nebo proto, že nemáme vlastní vozidlo a městská hromadná doprava je bariérová. Existuje vládní nařízení č. 384/1991 Sb., které stanoví zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více jak dvacet osob povinnost zaměstnat 4,5%osob se změněnou pracovní schopností a 0,5% osob s těžším zdravotním postižením. Všichni však známe realitu. Málokterý zaměstnavatel vůbec ví o existenci tohoto nařízení a málokterý ví, že na zřízení tzv. chráněných pracovních míst, tedy pracovních míst pro osoby s postižením, může požádat příslušný pracovní úřad o finanční příspěvek. Možná, že zaměstnavatele odrazuje povinnost zaměstnat osoby s postižením pouze na dobu neurčitou. Je to projev tak zvané pozitivní diskriminace, která sice vychází z dobrého úmyslu, ale v praxi se míjí účinkem a má na osoby s postižením negativní dopad. Obavy zaměstnavatelů, kteří mají strach zaměstnat osoby s postižením za těchto podmínek, musíme svým způsobem chápat. I nás, samotné postižené to podle mého názoru dostává do rozporuplné situace, kdy sice chceme, aby se s námi jednalo jako s „obyčejnými lidmi“, kteří „pouze nechodí“ nebo mají jiný handicap, ale současně chceme výhody nebo jinak řečeno lepší podmínky, než mají ostatní, tak zvaně zdraví lidé. (Po splnění patřičných podmínek, se kterými vás seznámí pracovní úřad v místě vašeho bydliště, může o tento příspěvek požádat i soukromá osoba ke zřízení pracovního místa doma. Příspěvek můžete použít například ke koupi počítače, pracovního stolu, apod.) Kam tedy s pracovním místem doma. Co bude rozhodující při volbě vhodného místa pro pracovní stůl, je druh práce a její eventuální hlučnost. Ideální je z pochopitelných důvodů samostatná místnost, která nám poslouží jako pracovna. Byty samozřejmě nejsou „nafukovací“, ale zvažte sami, co je pro vás důležitější, jestli se realizovat při smysluplné práci, nebo mít jeden pokoj tzv. sváteční, kam pozveme jen výjimečné hosty, a to ještě pouze o svátcích. Ale ne vždy máme volnou místnost k dispozici, a tak umístíme pracovní stůl do obývacího pokoje, do kuchyně, do ložnice nebo do haly, pokud je osvětlena denním světlem a je prostorná. Faktory, které musíme brát v úvahu při umístění stolu – pracovního místa – jsou dva. Jednak je to již zmíněná hlučnost, jednak vhodné a dostatečné osvětlení. Osvětlení pracovní plochy bychom rozhodně neměli podceňovat. Denní světlo by mělo jít vždy z levé strany (pokud nejsme leváci, pak pochopitelně z pravé strany). Umělé osvětlení musí být rozptýlené. Pracovní plocha musí být osvětlena rovnoměrně. Různá bodová světla, stolní lampy a podobná osvětlovací tělesa mohou být použita pouze jako doplňková. Hlučnou práci, například drobnou truhlářskou práci, rozhodně neumístíme do ložnice, nebo do obývacího pokoje, kde ostatní členové rodiny sledují televizi, nebo poslouchají rádio a na zemi je navíc koberec. V tomto případě je ideálním místem kuchyň, nebo hala bytu, je-li dostatečně osvětlená a prostorná. Bydlíme-li v rodinném domku, je ideálním místem pro tento druh práce garáž – dílna, samozřejmě pouze tehdy, je-li vyhřívaná. Jaké jsou vlastně druhy pracovních míst v bytě? Nejběžnějším je klasický psací stůl. Ten najdeme většinou v dětském pokoji, kde slouží již dětem předškolního věku. Stůl by měl mít minimálně rozměry 120x60 cm. Poblíž by měly být zásuvky (pokud nejsou součástí stolu), v dosahu pracovní plochy nešetřeme poličkami. Pokud psací stůl slouží dítěti s postižením, musíme umístit veškeré zařizovací předměty v jeho dosahu. Již jsme si v jednom z minulých „Povídání“ řekli, že musíme (byť i dobře míněnou) pomoc odbourat na minimum. (Dodržení správné dosahové vzdálenosti platí pochopitelně i při zřizování a umisťování dále zmíněných pracovních míst.) U psacího stolu by neměl chybět odpadkový koš na papír a musíme zde počítat i s místem na školní brašnu. Tu můžeme například zavěsit na háček z boku stolu. (Asi každý rodič zná situaci, kdy pohozená školní brašna je příčinou zakopnutí, v případě rodiče-vozíčkáře vám pohozená taška brání v pohybu.) Při umisťování psacího stolu v dětském pokoji je třeba počítat s tím, že nároky dítěte na úložný prostor věkem porostou. Proto zařizujme pokoj účelně, respektive s rozmyslem. Mějme dopředu rozmyšleno, kam umístíme další poličky, skříně apod. v době, kdy dítě přestane svou činnost – hru soustředit na podlahu. Budeme-li mít dopředu rozmyšleno, jak chceme, aby se pokoj „vyvíjel“, ušetříme si mnoho trápení, ale zejména peněz. Nebudeme muset v jednotlivých vývojových fázích dítěte vždy obnovovat nábytek v celém pokoji. Pouze některé kusy nábytku nahradíme, eventuálně dokoupíme. Svá specifika má i pracovní stůl (pracovní místo) pro počítač (PC). Mnohdy se nejedná pouze o stůl pod PC. Často potřebujeme i místo pro odložení písemností, místo pro tiskárnu, kopírku a pod. Možnosti volby stolu jsou dvě. Můžeme buď zakoupit speciální stůl pod PC, nebo si místo vybavit sami. Rozhodující pro nás může být i styl vybavení místnosti. Pracovní stoly vyráběné pro tyto účely mívají většinou takový design, že se nám nemusí vždy hodit do již zařízeného pokoje. Jak tedy potupovat. Stůl musí mít minimální hloubku 80 cm vzhledem k velikosti (hloubce) monitoru. Pracovní místo pro PC je ideální koncipovat do tvaru písmene „L“ nebo „U“. Tato sestava je vhodná z hlediska pohodlí při práci, kdy máme vše potřebné po ruce a v dosahu. Variantu ve tvaru písmene „L“ je optimální umísti do rohu místnosti, a to zejména v tom případě, že máme málo místa a stůl hluboký potřebných 80 cm by nám zabral příliš mnoho místa. (Viz obrázek.) Místo pro PC by nemělo být umístěno proti oknu. V obrazovce by se nám totiž odráželo denní světlo, nebo dokonce sluneční paprsky, které by způsobily „nečitelnost“ obrazovky. Dalším typem pracovního stolu je místo pro drobné řemeslníky. Zde se nedá říci přesně, jak veliké by pracovní místo mělo být. Zde je rozhodující druh práce. Minimálně by však mělo být veliké 140x80 cm. V dosahu místa by měly být četné úložné prostory, zásuvky a podobně. Při volbě místa, kam v bytě umístit stůl tohoto typu, je třeba pečlivě zvážit již zmiňovanou hlučnost práce. Většina žen potřebuje místo, kde vykonává různé domácí práce, jako je žehlení, skládání prádla nebo šití. Ideálním místem pro toto místo je kuchyň, kde, jsou-li v rodině malé děti, se odehrává většina denních aktivit. I v tomto případě musíme počítat s velkými úložnými prostorami: s košem na vyprané prádlo, místem pro žehlící prkno, šicí potřeby, šicí stroj. Velmi dobře nám poslouží různé kontejnery na kolečkách, které mohou mít své místo pod pracovní deskou a v případě potřeby se vysunou a poslouží i jako prostor pro odkládání. S výše vyjmenovanými pracovními místy se setkáme v různých podobách v každém bytě. Jaké jsou ale zásady, zřizujeme-li místo pro osobu s postižením. Vždy máme na mysli schopnosti handicapovaného, tedy jeho dosahovou vzdálenost. Místo musíme zařídit tak, aby osobě s postižením bylo umožněno pracovat (pokud to postižení umožňuje) bez pomoci druhé osoby. Vždy mějme na mysli samostatnost v co největší možné míře. Zopakujme si tedy základní rozměry, ze kterých budeme vycházet. Výška pracovního stolu by měla být cca 75 cm, pod stolem by měl být prostor min 70 cm pro zajetí s vozíkem. Uvést přesná čísla dosahové vzdálenosti je u pracovního místa nemožné vzhledem k míře postižení. Pracovní místo si totiž musí každý zařídit doslova na míru. Neméně důležitým předmětem při zařizování pracovního místa je bezesporu židle. Uvědomme si, že postižený není vždy vozíčkář. A právě u těžce chodící osoby je správná volba židle nesmírně důležitá. Nejproblematičtější je správná volba dětské židle. Zde bych asi doporučila navštívit specializovanou firmu, kde vám poradí. Tyto židle jsou většinou koncipovány tak, že s dítětem rostou. Cena je sice vyšší, ale neměli bychom litovat vydaných peněz. Správný sed při práci může velmi výrazně ovlivnit zdravotní stav vašeho dítěte na celý život a může mít vliv i na míru samostatnosti vašeho dítěte až dospěje. U židle je důležitá poloha zad, tedy anatomicky tvarované opěradlo, správná výška a tvar sedáku. Při správném sedu mají být nohy v kolenou skrčeny v pravém úhlu, chodidla musí celou plochou spočívat na podložce. Paže, a to zejména při práci na počítači mají v loktech svírat rovněž pravý úhel. Zápěstí se musí volně opírat o podložku, tedy o volnou část pracovní desky před klávesnicí počítače. Uvolníme tak krční páteř a krční a zádové svalstvo. Při správném sedu nesmí být zdvižená ramena. Obrazovka počítače má být v takové výši, aby náš pohled směřoval do středu obrazovky. Hlavu tedy nesmíme předklánět ani zaklánět. Potah židle by měl být z přírodního materiálu. Koženky a jiné umělé potahy jsou zcela nevhodné. Ideální je, když je potah snímatelný a je možné jej vyprat. Někdy může být problém pro těžce chodící osobu vstávání ze židle na kolečkách, která je jinak při pohybu za stolem výhodná (vybavme si práci na PC, kdy máme stůl koncipovaný do tvaru písmene „L“ nebo „U“). Některé firmy (např. firma Meyra) vyrábějí takové židle, které mají aretaci – brzdu. Další možností, jak u práce sedět tak, abychom nezatěžovali páteř je tak zvané klekátko. Klekátko je jakási židle, ve které, jak název napovídá, klečíme. Poloha v kleče naše tělo doslova nutí zaujmout správnou polohu. Klekátko však není vždy pro osobu s postižením využitelné. Každý, byť se sebe větším handicapem by se měl snažit najít práci, kterou bude schopen vykonávat, a která jej bude bavit. Znám mnoho lidí s velmi těžkým postižením, kteří dokonce do práce každý den dojíždějí. Zaměstnání osoby s handicapem je jistým druhem terapie. Jsme-li v životě spokojeni, máme-li radost z vykonané práce, dokážeme-li se v práci realizovat a nesedět doma a nelitovat se, jakýže osud nás to postihl, pomůže nám to paradoxně i fyzicky. Každý z nás určitě slyšel o tom, jak psychický stav ovlivňuje fyzický a naopak. Já osobně si myslím, že problém zaměstnávání osob s postižením není jen na straně zaměstnavatelů, kteří nás nechtějí zaměstnat. Ruku na srdce. Kolik z nás je pohodlných a říká si: “Co bych se každý den někam plahočil! Já jsem postižený, ať se o mě postará stát!“ Ale jste v této situaci opravdu spokojeni? Skutečně vás baví sedět doma a přemýšlet o tom, co vás včera nebolelo a dnes bolí, vynakládat energii na to, abyste zjistili, na jaký finanční příspěvek máte nárok, co vás opět naštvalo a co by ti kolem vás měli dělat lépe? Zapojte se a dělejte to lépe vy! Daniela Filipiová