Časopis Vozíčkář (www.chdh.cz/liga/) 4/99 Povídání o bydlení IV. – Kuchyň pro osoby s postižením Navrhnout ideální kuchyň pro osoby s handicapem není vůbec jednoduchá věc. Důvod je prostý. Druhů tělesného postižení, jak jsme si již několikrát řekli, je mnoho. Z toho vyplývá různost požadavků na konkrétní úpravy a vybavení, a to nejen kuchyně. Z hlediska projektanta je nejlepší, když kuchyň klientovi takzvaně ušije na míru. To však není vždy možné. Ne nepodstatným důvodem je hledisko finanční a to z pohledu investora. Jde zejména o domy s byty zvláštního určení. Mnozí z nás mají tu neblahou zkušenost, kdy se nastěhovali do vytouženého bezbariérového bytu a zjistili takové množství pseudobariér, že z nich byli mírně řečeno rozpačití. Nechci zde hájit své kolegy architekty, kteří často za bariéry kolem nás nesou plnou morální zodpovědnost, ale musím říci, že ideální kuchyň, která by vyhovovala různým osobám s handicapem prostě neexistuje. Projektantovi se v nejlepším případě podaří navrhnout kuchyň, která bude vyhovovat většině. Detailnější a specifičtější úpravy jsou na konkrétním uživateli. Snad jedna rada, která by mohla být pomůckou. Pokud zařizujete kuchyň pro osoby s různým druhem postižení, vycházejte z potřeb vozíčkáře. Kuchyň pak vybavte i židlí na kolečkách, která může pomoci těžce chodícímu. ten se při práci v kuchyni „promění“ ve vozíčkáře usednutím na pojízdnou židli. Na trhu se objevil typ kuchyní, které mají elektricky nastavitelnou výšku nejen pracovní plochy, ale i závěsných skříněk. Plošné vybavování kuchyní těmito linkami při bytové výstavbě je dle mého názoru neekonomické. Získá-li vozíčkář byt s takto vybavenou kuchyní, nastaví si výšku pracovní plochy a zafixuje ji v dané poloze „jednou pro vždy“. Tyto kuchyně mohou nalézt uplatnění v případě, kdy zařizuje (osvícený) projektant kuchyň například u penzionu, kde uživateli budou osoby s různým druhem postižení. Nebo tam, kde v jedné domácnosti žijí lidé s rozdílnými nároky na výšku pracovní plochy. Nebo v domácnosti, kde je osoba s progresivní nemocí, u které se nároky a potřeby časem mění. Ale i tak si myslím, že židle na kolečkách je pro většinu z nás nejen z ekonomického hlediska jednodušší řešení. Z hlediska dispozičního je třeba kuchyň navrhovat do tvaru písmene „L“ nebo ještě lépe písmene „U“. Lineární kuchyňskou linku můžeme navrhnout snad jen u mini bytů. Ale i zde s výhradami. Dispoziční řešení není samoúčelné. Nejen že usnadní práci a vozíčkář se v kuchyni méně „naběhá“, ale je vhodné i z hlediska bezpečnostního. Je známý fakt, že velké procento úrazů na nás v domácnosti číhá právě v kuchyni. Při navrhování umístění jednotlivých zařizovacích předmětů kuchyně je třeba si pečlivě probrat postup práce v kuchyni. Například vzdálenost sporáku od dřezu vyplyne ze způsobu dopravení plného hrnce vody na plotnu, nebo naopak. Zvažte, jak vyndáte horký plech nebo pekáč z trouby a kam jej uložíte, jak dopravíte stolní nádobí či hotový pokrm na jídelní stůl. A to vše tak, aby to pro vás bylo co nejméně namáhavé a bezpečné. Pokusila jsem se navrhnout dispozici kuchyně, která by mohla posloužit jako návod, jak a kam umístit který zařizovací předmět. Dispozice na schématu je vytvořena do tvaru písmene „U“. Pokusím se shrnout fakta na obrázku. Mezi pracovní plochou linky uzpůsobené do tvaru písmene „U“ by měl být manipulační prostor 150 centimetrů. Pokud je linka navržena ve tvaru písmene „L“, platí tento rozměr mezi pracovní plochou a zdí. Varná deska by rozhodně neměla být v rohu. Minimální vzdálenost od rohu linky, respektive od zdi by měla být alespoň 45 centimetrů. Dřez by měl být poblíž varné desky. (Z výše uvedené manipulace s vodou.) Pečící trouba, kterou dnes již často nahrazuje kombinovaná mikrovlnná trouba umístíme tak, aby byl vedle ní prostor pro zajetí pod linku a odkládací prostor. Je-li vozíčkář pravák, je tento odkladový prostor nalevo od trouby a naopak. Povrch tohoto prostoru by měl být z materiálu, který odolá vysokým teplotám. Určit správnou výšku pracovní desky je velmi složité. Záleží to na vzrůstu osoby s postižením. Obecně lze říci, že rozmezí je mezi 72 až 75 centimetry nad podlahou. Vyšší lidé tedy zvolí výšku pracovní plochy 75 centimetrů. Důležitým rozměrem je vzdálenost od podlahy ke spodní hraně pracovní desky. Ten by měl být minimálně 70 centimetrů. Tento údaj je důležitý vzhledem k možnosti zajetí pod linku. Vytváříte-li si kuchyň na míru, změřte vzdálenost mezi podlahou a koleny. Tento údaj si pečlivě zapamatujte. Budete ho ještě mnohokrát potřebovat. Minimální šíře pracovní plochy by měla být 90 až 120 centimetrů. Samozřejmě, že do čisté pracovní plochy nepočítáme varnou desku a dřez. Vedle pracovní plochy je vhodné umístit zásuvky. Ty by samozřejmě měly splňovat požadavky, které jsme si uvedli v jenom z minulých „Povídání“. Vhodné je i navržení vysouvací pracovní desky. Tím si vytvoříme praktickou boční odkládací plochu. Kam se spodními kuchyňskými skříňkami. Ty umístíme nejlépe do rohu, mimo pracovní plochu. Pracovní plochou myslím údaj uvedený výše. Sokly skříněk by měly být cca 25 centimetrů vysoké a cca 19 centimetrů hluboké. Způsobů zpřístupnění prostoru skříněk je více. Většina z nás zná systém otočných skřínek kuchyně INVA. Názory na tento systém se různí. Záleží na tom, jaké kdo měl štěstí na kvalitu provedení práce a tedy na snadnost manipulace se skříňkami. Další možností, kterou já osobně doporučuji je princip otočných košů, které například dodává firma Ikea. Výhodou těchto košů je zvýšený okraj koše, který při prudším otočení zabrání vypadnutí předmětů. Na horní (pracovní) plochu spodních skříněk můžeme umístit například troubu, odkapávací prostor pro nádobí, či jiné kuchyňské pomůcky. Závěsné kuchyňské skříňky umístíme tak, aby jejich dolní hrana byla vzdálená od pracovní plochy35 až 40 centimetrů. Rozhodující je opět naše dosahová vzdálenost. Horní hrana skříněk by neměla přesáhnout 160 centimetrů. I tyto skříňky lze vybavit otočnými koši. Při zařizování kuchyně musíme klást důraz i na správné umístění ovládacích prvků. Například ovládání varné desky umístíme na jednu z bočních stran, nejlépe napravo. Na pracovní desce by mělo být i ovládání odsavače par. Nezbytné je mít v dosahu i zásuvky potřebné pro zapojení kuchyňských robotů a pod. Z bezpečnostního hlediska by zásuvka měla být alespoň 50 centimetrů od dřezu. Důležitá je i správná volba dřezové baterie. Ta by měla být podle mého názoru vždy páková a sloupková. Na trhu je dřezová baterie, která je i jakousi výsuvnou sprchou. Je velmi praktická, bohužel však nepatří mezi nejlevnější. Při volbě kuchyňské linky (ne vždy kupujeme linku přím o určenou pro invalidy a navíc dnes již mnozí výrobci kuchyní počítají s vozíčkáři a každý si může tu svojí kuchyň sestavit jako stavebnici) nesmíme zapomenout na vhodné úchytky. Při postižení horních končetin je vhodný ergonomický, snadno uchopitelný tvar úchytek nesmírně důležitý. Úchytky by měly mít tvar písmene „U“. Samozřejmě, že je ale důležitější požadavek uživatele, než názor designéra. Kuchyň bychom měli rovněž vybavit mobilním nábytkem, tedy různými servírovacími stolky. Ty nám pomohou například tehdy, kdy je v bytě pouze kuchyňský kout a hotový pokrm je třeba přenášet do vedlejší místnosti. Nebo máme-li spíž či komoru vzdálenou od kuchyně. Případů by se dalo jistě uvést více. Základním předpokladem pro použití těchto stolků je bezbariérové – bezprahové bydlení a rovná podlahová krytina. Při zařizování kuchyně bychom neměli opomenout i různé pomůcky, které nám pomohou při vlastní práci v kuchyni. Tyto pomůcky jsou určeny většinou pro osoby s postižením horních končetin a pro hemiparetiky (osoby s ochrnutím levé či pravé poloviny těla). Jsou jimi různé otvíráky na lahve, konzervy, speciální prkénka, škrabky, kuchyňské nádobí, prostě vše, co při práci v kuchyni můžeme potřebovat. Tyto předměty pokud jsou vyrobeny například firmou Meyra mají nejen vysokou ergonomickou, ale i estetickou kvalitu. Naši výrobci zatím při výrobě tohoto sortimentu silně za svými zahraničními konkurenty pokulhávají. V blízkosti kuchyňské linky je vždy jídelní stůl. Při výběru jídelního stolu si opět musíme dát pozor na možnost pohodlného zajetí s vozíkem pod desku stolu. Negativní zkušenosti z restaurací máme asi všichni. Sedíme bokem nebo v silném předklonu, abychom se mohli najíst, trčíme do prostoru, obsluhující personál o nás zakopává a dává nám více či méně okatě najevo, že překážíme a my si připadáme dost hloupě. Pokud pořizujeme pro tělesně postiženého – těžce chodícího – židli, je třeba, aby byla stabilní a výška sedáku byla vyšší, cca 45 – 50 cm. Samozřejmě, že vše je velmi individuální. Volba správné židle vyplývá z míry postižení a potřeb handicapovaného. Příště si povíme, jak by mělo vypadat pracovní místo a kam jej v bytě nejlépe umístit. Daniela Filipiová