  |
 |
 |
  |
 |
|
|
 |
||||
| Časopis Vozíčkář (www.chdh.cz/liga/)
1/2000 Povídání o bydlení VI. – hygienické zařízení bytu Naše poslední povídání bude asi nejobsáhlejší, i když vím předem, že zdaleka nebude vyčerpávající. Čím více se totiž problematice bezbariérovosti věnuji, tím více zjišťuji, jaký je problém vytvořit prostředí, které by stoprocentně vyhovělo lidem s různým druhem postižení. Nejvýrazněji se problém vhodného řešení projeví právě v tom nejdůležitějším místě, a to v hygienickém zařízení bytu (to ale nemluvím o lidech, jejichž nemoc je progresivní a potřeby na vhodné bezbariérové řešení se mění), nebo ještě výrazněji na hygienickém zařízení, které je určeno veřejnosti. V bytě si každý může uzpůsobit zařízení koupelny a WC dle vlastní potřeby. U hygienického zařízení určeného veřejnosti je věcí zcela nemožnou uspokojit potřeby na bezbariérovost všech handicapovaných bez rozdílu postižení. V lepším případě se podaří vyhovět většině. Nezlobte se tedy příliš na projektanta, když se setkáte s hygienickým zařízením, kde vám nebude vyhovovat např. výška osazení WC mísy. Po pečlivém studiu mnoha zahraničních materiálů jsem zjistila, že například výškové umístění mísy je možné v rozsahu od 43 do 50 cm nad podlahou. Dále si uvědomte, a to zejména u rekonstruovaných prostor, že zde je architekt – projektant omezen ještě mnoha dalšími faktory. Nechci tím omlouvat sebe ani své kolegy. Věřte, že do toho mám daleko. Když vidím, jak bylo možné problém vyřešit lépe, ale vzhledem k aroganci projektanta byl vyřešen – nevyřešen, rozčiluji se stejně jako vy. Řešení je zdánlivě bezbariérové, zdánlivě vyhovující, ale je zde jeden podstatný nedostatek. Projektant se nenamáhal konzultovat a problematiku řešil podle svého vlastního názoru. Při vší úctě k mým kolegům, jejich názor je v tomto případě zcela irelevantní. Pokud projekt bytu nebo rodinného domku teprve vzniká, umístěte koupelnu s toaletou do těsné blízkosti ložnice. Koupelnu vždy slučujeme s WC do jednoho prostoru, a to kvůli úspoře místa. U větších bytů (od bytů velikosti 2 + 1) projektujeme ještě jedno WC pro ostatní členy rodiny a pro hosty. Kabina musí být vybavena umývadlem. Rozhodně se nesmíme dopustit té chyby, že zde umístíme dveře široké 60 cm. Uvědomme si, že i vozíčkář – hospodyně musí mít do prostoru WC pro hosty přístup kvůli úklidu. Dveře by proto měly být široké 80 cm. Velmi diskutabilní je velikost koupelny. Zcela se totiž opomíjí fakt, že do koupelny většinou umísťujeme pračku, sušičku, police na prádlo apod. Při navrhování koupelny by se měl navržený půdorys „vybavit“ nábytkem a pak teprve zjistit, zda se nám do půdorysu vejde kruh o průměru 150 cm, který je zřetelným ukazatelem dostatku manipulačního prostoru pro vozíčkáře. Dále je velmi často je zcela opomíjen fakt, že mnozí vozíčkáři potřebují mít koupelnu vybavenou sprchovým koutem a ne vanou. Ale buďme konkrétní a povězme si o zákonitostech zařizovacích předmětů v koupelně, respektive na WC. Jak osadit WC mísu Jak jsem se již zmínila v úvodu, je výška horní hrany WC mísy včetně sedáku velmi diskutabilní. Mnozí si stěžují, že v zákoně uvedených 50 centimetrů je příliš. Nechci zde hájit vyhlášku č. 174/1994 Sb., jsem jejím velkým kritikem vzhledem k jejím faktickým nedostatkům a jsem i proti filozofii vyhlášky, jak pojímá bezbariérovost. Údaj 50 cm však není zcela neopodstatněný. Tento rozměr vychází z výšky sedáku vozíku (bez antidekubitní podložky). Je-li tedy výška sedáku vozíku a WC mísy stejná, odpadá namáhavé vytahování se ze záchodové mísy na vozík. To by mělo být vhodné zejména pro osoby s oslabenými horními končetinami. Výhodou to je i pro asistenty, kteří handicapovanému pomáhají při přesunu na mísu a zpět. Vím, že zase na druhou stranu je velmi nepříjemné, když se osobě menšího vzrůstu nohy komíhají ve vzduchu. Vzhledem k absenci citu v nohou to zvyšuje faktickou i psychickou nestabilitu. Myslím však, že je-li WC mísa vybavena vhodnými madly, je možné zachovat výšku horní hrany mísy (včetně prkénka) 50 cm. Abych ale nebyla podezřívána z předpojatosti (já sama patřím mezi ty více narostlé – měřím 172 cm) připustila bych výšku sedáku včetně prkénka 48 cm. Nižší osazení bych však rozhodně odmítala. Jak vyhovět všem? Každý je jinak narostlý, každý má jinou míru postižení. Opravdu se nelze sjednotit na konkrétním čísle. Objevují se názory, že je možné problém vyřešit nástavcem na WC mísu. Abych pravdu řekla, já osobně nejsem zastáncem tohoto řešení z jednoho prostého důvodu a tím je zejména důvod hygienický. Tyto nástavce se povalují na zemi, nikdo o ně nedbá. Jediné uplatnění mohou mít v objektech určených pro zdravotnickou či sociální péči, kde se předpokládá pravidelná údržba hygienického zařízení. A jaký typ mísy použít? Velmi vhodná je závěsná záchodová mísa. Lze ji osadit do libovolné výšky a podstavec mísy nebrání v co nejtěsnějšímu zajetí k míse, respektive pod mísu. Madla u WC mísy Po obou stranách WC mísy musí být osazena madla. Pokud je mísa umístěna tak, že je přístupná z obou stran, po stranách je minimálně 80 cm, musí být obě madla sklopná. Pokud je mísa osazena v rohu místnosti, musí být vzdálena od zdi 15 – 20 cm a na zdi je osazeno madlo pevné. To musí být dlouhé tak, aby přesahovalo mísu minimálně o 30 cm. Madlo, které je „v prostoru“ musí být sklopné. Jeho délka je opět problematická. Někomu vyhovuje, když madlo přesahuje hloubku WC mísy, jiný potřebuje, aby délka madla nepřesahovala přední hranu mísy. Osová vzdálenost mezi madly musí být 60 cm, výška madel od podlahy cca 78 cm. Splachování Splachovadlo by mělo být knoflíkové na zdi v maximální výši 100 cm, optimální je výška 80 cm. Musí být snadno ovladatelné – měkké – a hlavně umístěno tak, aby bylo pohodlně přístupné. Ostatní předměty Ideální místo na toaletní papír je přímo na madle. Doporučení V dosahu záchodové mísy umístěte sprchovou baterii, která poslouží jako náhražka za bidet. Umývadlo Umývadlo by mělo být mělké, aby byla možnost podjetí. Výše horní hrany umývadla by měla být cca 75 cm. Ale i tento údaj je diskutabilní. Je-li někdo menšího vzrůstu, může být pro něj umývadlo příliš vysoko a naopak pro vysokého člověka příliš nízko, protože se mu pod umývadlo nevejdou nohy. Na umývadle by měla být stojánková páková baterie, pokud možno s pojistkou proti opaření. Pokud umývadlo odsadíme od zdi 15 cm – vytvoříme přizdívku – vznikne nám v příjemné výšce přirozená polička. Samozřejmě to však vyžaduje dostatek prostoru v koupelně. Pro někoho bude vhodné osadit vedle umývadla vodorovné madlo ve výši 75 – 78 cm. Umývadlo musí být od rohu místnosti odsazeno minimálně 20 cm. Zrcadlo Nad umývadlem umisťujeme zrcadlo. To nemusí být sklopné. Šetřeme si kapsu. Stačí když zrcadlo umístíme tak, aby jeho dolní hrana byla ve výši cca 100 cm. Bude-li zrcadlo vysoké 70 – 80 cm, vyhoví i stojící osobě. V dosahu umývadla musí být samozřejmě i polička. Tu umístíme maximálně do výše 100 cm, lépe do výše 80 cm. V dosahu musí být i háček nebo držák na ručník. Obecně platí, že žádný zařizovací předmět by neměl být umístěn výše než 120 cm. Sprchový kout Sprchový kout nemůžeme rozhodně navrhnout tak, jak bývá zvykem, tedy jako vaničku. Odtok vody musí být vyřešen vyspádováním podlahy v celé koupelně. Sklon vyspádování stačí 1 %. Je-li spád větší, zhoršuje to manipulační možnosti vozíčkáře. Já osobně nedoporučuji ani povolený dvoucentimetrový výstupek, kterým se prostor sprchy ohraničuje. Co je však nesmírně důležité při takto navržené koupelně, je správné a pečlivé provedení hydroizolace podlahy po celé ploše koupelny. Hydroizolace musí být vytažena minimálně 15 cm nad konečnou úroveň podlahy. Použití protiskluzné dlažby je snad samozřejmostí. Do sprchy umísťujeme sedátko. Sedátko může být sklopné, pevně uchycené na zdi, nebo sprchu vybavíme k tomu určenou volně stojící sedačkou. Zde zase záleží na přání jednotlivce. Já osobně preferuji volnou sedačku. Každý si ji totiž muže postavit tak, jak mu to vyhovuje. Pevná sedačka na zdi svým způsobem omezuje. Na trhu jsou takové typy volných sedaček, které mají teleskopické nohy. Každý si tak může nastavit výšku sedáku podle vlastní potřeby. U sklopné sedačky uchycené na zdi se opět objevuje problém správného výškového osazení jako jsme řešili u WC mísy. Co je však společné pro obě alternativy, je dostatek madel. Madla by měla být jednak vodorovná, jednak svislá. Vhodný je strukturální povrch madel. V dosahu by měly být i různé poličky a háčky na odložení hygienických potřeb. Sprchová baterie musí být páková a velmi doporučuji baterii s pojistkou proti opaření. Tato baterie je sice dražší, ale rozhodně je lepší investovat do jejího nákupu trochu více peněz, než s popáleninami strávit mnoho týdnů v nemocnici. Vana Vanu bych doporučovala minimálně 170 cm dlouhou. Vanu umísťujeme tak, že na delší straně ji odsadíme 10 – 15 cm od zdi. Vznikne tak místo pro pákovou stojánkovou baterii (opět doporučuji bezpečnostní pojistku). Na obou kratších stranách vany doporučuji ponechat volný prostor 30 cm. Tento prostor je často využíván při přesunu do a z vany. Na obou stranách jej navrhuji zejména tam, kde se dá předpokládat využití různými lidmi. Každý potřebujeme vzhledem k míře postižení a mnoha dalším ukazatelům jiné podmínky. Takto umožníme handicapovanému vybrat si pohodlnější řešení přesunu do vany. Vzhledem k tomu, že tato manipulace je dosti nebezpečná protože jsme mokří, variabilnost je nutná. Stejně nezbytný je i dostatek vhodných madel, aby si každý mohl najít „to svoje“. Ne každý má v rukou tolik sil, že mu postačí madla a dostatek prostoru u vany. Proto by u vany měla být sedačka. I těch je mnoho druhů a každý by si měl v katalogu různých firem vybrat tu, která mu vyhovuje. Před vanou je důležité mít dostatek manipulačního prostoru, a to zejména tehdy, pomáháme-li handicapovanému při koupání tak, že jej převážíme na zvedacím zařízení z pokoje do koupelny. Závěrem Možností, jak zařídit a vybavit WC a koupelnu je nesčíslně mnoho. S trochou nadsázky by se dalo říci, že každý z nás by si koupelnu zařídil jinak, a to rozhodně nemám na mysli pouze estetické hledisko. Chci tím říci, že možná pro některé z vás toto povídání nebylo přínosem, že nevyřešilo váš problém. Ale věřte mi jedno. Ve své praxi (zejména u rekonstrukcí) jsem se setkala s tolika rozdílnými požadavky z vaší strany, ze strany uživatelů a s tolika různými omezeními stavebními, že nelze zrealizovat jediné a stoprocentně správné řešení. Vždy se najde někdo, komu bezbariérové úpravy nebudou vyhovovat, kdo by potřeboval např. WC mísu o pět centimetrů výš, druhý o pět centimetrů doleva. Je to mravenčí práce, která se ne vždy stoprocentně podaří. Ale tím rozhodně nechci říci, že nalezení optimálního řešení nehledám. Přesto všechno doufám, že šest dílů Povídání o bydlení alespoň někomu z vás pomohlo při rozhodování. Přeji vám, abyste pomoc projektantů potřebovali co nejméně, aby bylo zcela běžné, že projektanti pracují profesionálně i v této oblasti, a aby se dodatečné bezbariérové úpravy objektů staly minulostí. Ale to jsem se dostala do oblasti sci-fi. Daniela Filipiová
|
