Noviny Můžeš Můžeš číslo 2, ročník VIII NEJVĚTŠÍM PROBLÉMEM BÝVÁ VSTUP DO DOMU Často se na nás obracíte o radu, jak upravit byt nebo rodinný domek, aby mohl sloužit zdravotně postiženým a především vozíčkářům. Přijměte tedy několik námětů a postřehů. Vhodná řešení si ukážeme na konkrétním příkladu už ostaveného domku paní Korotvičkové z Veselí nad Moravou, která nás požádala o radu. Úprava vchodu Největším problémem při bezbariérových úpravách bytových či rodinných domů bývá vyřešení vstupu do domu. Nejvhodnější je řešení stavební, tedy pevné, bez použití jakéhokoliv zařízení. Elektrická či hydraulická zařízení se dají použít až v krajním případě, kdy ostatní možnosti řešení selžou. Navíc velkou nevýhodou těchto zařízení je jejich vysoká pořizovací cena a jako u každého přístroje jejich eventuální poruchovost. Bohužel se velmi často stává, že právě instalace těchto plošin je zvažována jako jediné možné řešení bezbariérového vstupu zcela bez rozmyslu a automaticky. Stavební řešení je zcela opomíjeno, přestože toto řešení je výhodnější nejen z hlediska ekonomického. Problém překonání čtyř schodišťových stupňů před vstupem do rodinného domu je právě i v našem konkrétním případě snadno řešitelný navržením pevné rampy. Rampa se umístí podél rodinného domku. Její zakončení je v závětří domu. Tím se nenaruší provoz domu a handicapovaný není nucen vstupovat do domu postranním vchodem, ale zcela rovnocenně s ostatními obyvateli domu. Povrch rampy musí být z protiskluzného materiálu. Nejvhodnější je dlažba, například dlažba z Chlumčan série Taurus, speciální protiskluzné dlaždice. Po stranách rampy je zídka, kterou bych v našem případě vyzdila do výše 80 cm. Na zeď domu je možné osadit zábradlí ve výši 90 cm. Rampu tvoří železobetonová deska tl. 10 cm kotvená do základů uložených do hloubky minimálně 90 cm pod úroveň terénu. Hygienická zařízení K vyřešení vhodného hygienického zařízení máme dostatek místa. Společné WC a koupelna je v tomto případě již zrealizována. Z hlediska handicapovaného – vozíčkáře, je třeba pečlivě promyslet uspořádání sanitární techniky a dalších zařizovacích předmětů. Při zařizování koupelny je nutné zcela respektovat přání osoby s postižením. Nejdůležitější je při počátečních úvahách rozhodnutí, zda zvolit sprchu nebo vanu. Neexistuje obecné pravidlo, které by nám při výběru pomohlo. Tak jako jsme každý individualitou, tak výrazné jsou i individuální potřeby na vybavení hygienického zařízení u osob s tělesným postižením. Budeme-li navrhovat sprchový kout, je třeba dodržet hlavní zásadu, kterou je přístup do prostoru sprchy zcela bez výškových rozdílů. Sprchy se řeší pouhým vyspádováním podlahy. Spád postačí 1 – 2 %. Důležité je správné odizolování podlahy. Hydroizolaci klademe napříč ve dvou vrstvách a opatříme ji třemi vrstvami penetračního nátěru. Nejdůležitější je však vytáhnout izolaci minimálně 15 centimetrů nad úroveň podlahy. Hydroizolací tak vytvoříme jakousi vanu. Stejně tak je nezbytná nesmírná pečlivost při osazování odpadu – guly. Do sprchy pak můžeme umístit sedačku zcela volně, nebo ukotvit do zdi sedačku sklopnou. I zde je volba zcela individuální. Já osobně preferuji umístění volné sedačky, která je mnohem variabilnější. Na zdi upevníme madla ve výši cca 78 centimetrů nad podlahou. Sprchová baterie musí být páková a měla by mít pojistku proti opaření. Pokud zvolíme vanu, měla by být tato osazena tak, že za hlavou koupajícího se by měl být prostor cca 30 cm. Vana by měla být odsazena od zdi cca 10 centimetrů. Na boční stranu umístíme pákovou baterii opět s pojistkou proti opaření. Do vany umístíme sedačku. Typů sedaček je velmi mnoho a i zde by měla nákup předcházet velmi pečlivá rozvaha, zda pořídit hydraulickou zvedací sedačku do vany (např. MAXI Bad Helfer firmy Meyra, která je plně hrazena pojišťovnou) nebo zda postačí pevná sedačka. Přizdívku, kterou jsem použili u vany pro osazení stojánkové pákové baterie, použijeme k témuž účelu u umývadla, jehož horní hrana by měla být ve výši cca 75 centimetrů. I tento údaj je však zcela individuální a vyplývá zejména ze vzrůstu handicapovaného. Každopádně musíme mít při výběru umývadla na mysli to, že vozíčkář potřebuje pod umývadlo zajet. Volíme proto takový typ umývadla, který je mělký. Nad umývadlo umístíme zrcadlo tak, že jeho dolní hrana je ve výši cca 85 cm a horní hrana asi 170 cm. Takto umístěné zrcadlo vyhoví jak vozíčkáři, tak stojící osobě. Zákon versus záchodová mísa Další velmi důležitou věcí je vhodné osazení záchodové mísy. Velmi diskutabilní je správná výška osazení WC mísy, tedy výška její horní hrany včetně záchodového sedátka. Kdybychom chtěli postupovat striktně podle zákona, museli bychom mísu umístit tak, aby byla ve výši 50 cm nad podlahou. Avšak tak, jak je vše co se táče tělesného handicapu individuální, je i tento údaj individuální. Záleží totiž na vzrůstu postiženého. Vyšší lidé tuto výšku přivítají, pro menší osoby je přesedání na WC mísu horolezecký výstup. Je nutné však pro pořádek uvést, že výška 50 cm nad podlahou není zvolena jen náhodně. Vychází totiž z výšky sedáku ortopedického vozíku, která je právě 50 cm. Tím jsem se dostala ke kritice vyhlášky číslo 174/1994 Sb. Stavebního zákona, která uvádí, jak má být objekt vybaven z hlediska užívání osob se sníženou schopností pohybu a orientace. Tím, že nároky na bezbariérové prostředí je u osob s tělesným postižení jsou zcela rozdílné, není možné uzákonit jeden jediný správný rozměr. Projektant se tak může paradoxně při snaze vyhovět klientovi do rozporu se zákonem. Co je však rozhodně nezbytné při osazování WC mísy zachovat, je její odsazení od zdi, které by mělo být 20 cm. Po obou stranách mísy by měla být madla. Na zeď můžeme umístit madlo pevné (do výše cca 78 cm), které by svou délkou mělo přesahovat před přední hranu WC mísy minimálně o 20 cm. Madlo umístěné do prostoru by mělo být sklopné. Avšak pokud zařizujeme WC pro konkrétní osobu, můžeme umístit madlo pevně kotvené do zdi nebo do podlahy. Přesah madla přes hloubu WC mísy je rovněž zcela individuální a vyplývá ze způsobu přesedání z vozíku na mísu a zpět. Pokud handicapovaný přesedá šikmo z boku, nemělo by madlo vyčnívat přes přední hranu WC mísy. Pokud postižený přesedá tak, že zajíždí s vozíkem přímo před mísu, je dobré délku madla zvětšit tak, aby bal přesah asi 20 cm. Osová vzdálenost mezi madly musí být 60 centimetrů. Několik dalších rad V domě by měly být odstraněny prahy. Dveře mezi kuchyní a pokojem by měly být odsazeny od zdi. Pokud jsou dveře v rohu místnosti, je velmi složité umístit do pokoje například skříň. Zcela mimo bezbariérové úpravy bych doporučovala zateplení objektu. Na vnější část obvodových zdí bych doporučila minimálně 3 cm obklad polystyrénových desek, které se omítnou. Omítku je nutné zpevnit sítí, aby při funkci tepelného štítu nedošlo k jejímu popraskání. Návrh úprav není kompletní. Chybí pohledové zpracování rampy. Není to vinou projektanta, ale nedostatečnými podklady pro zpracování dokumentace. ing. arch. Daniela Filipiová Další dotazy na bezbariérové úpravy domů nebo bytů zasílejte do redakce novin Můžeš – Nerudova 7, P.O. BOX 48, 611 00 Brno, tel. a fax: 05/41245126, E-mail: muzes@atlas.cz