 |
      |
|
|
|
|
||||
|
Projev na ideové konferenci o vyrovnání se s následky totalitní minulosti. Dámy a pánové, o připravované konferenci pražské ODS jsem se dozvěděla před několika měsíci. Původně jsem neplánovala, že bych na konferenci vystoupila, a to z toho důvodu, že jsem byla přesvědčená, že je to téma spíše pro politology, historiky a další odborníky. Když jsem však o této konferenci přemýšlela, uvědomila jsem si, že to není pouze téma pro odbornou veřejnost, ale že je to téma, které se týká každého z nás, bez ohledu na to, jak dlouho v období totalitního režimu vyrůstal, pracoval a žil. Dovolím si stručně se vyjádřit k problému, který je velmi rozsáhlý a myslím, že se jím bude (a měla by) odborná veřejnost zabývat ještě mnoho let. Myslím, že každý z nás se setkal s názorem, že morálka společnosti je velmi špatná, že lidé, kteří byli k minulém režimu vstřícní a měli z toho plynoucí výhody, jsou i dnes úspěšní. Jedním ze zásadních faktorů, který tento názor podporují, je podle mého názoru ten, že po roce 1989 nedošlo ke zřetelnému a definitivnímu vypořádání se s komunistickým režimem, respektive s lidmi, kteří se na období nesvobody aktivně podíleli. Aby nedošlo k mýlce, musím zdůraznit, že nevolám a nikdy jsem nevolala po "monstr procesech", a myslím, že ani ve společnosti tato snaha nikdy nebyla. Ale jsem si jista, že kdyby došlo alespoň k symbolickému odsouzení těch, kteří byli přímo odpovědni za často tragické události, byla by atmosféra ve společnosti v tomto ohledu mnohem příznivější. Například k potrestání autorů tzv. zvacího dopisu v roce 1968 dodnes nebylo přikročeno. Společnost spíše registrovala nepochopitelné průtahy a odklady soudního řízení. Dalších příkladů bychom našli bezpočet. Vzhledem k tomu, že čas je pojem velmi relativní, mnozí si myslí, že doba nesvobody je již dávno pryč (například že není třeba dále prodlužovat platnost lustračního zákona). Je to však obrovský a nebezpečný omyl. Obdobím čtyřiceti let vlády komunistů jsme ovlivněni více či méně všichni a dokonce ještě i naše děti, které se narodily do demokratické společnosti, dlouho budou, protože jsou ovlivňovány námi samotnými a bohužel mnohdy i lidmi, kteří se aktivně podíleli na takzvaném budování socialistické společnosti. Odpoutání se od neblahého vlivu, který na nás totalitní režim měl, je především vnitřní záležitostí každého jedince. Každý by měl v sobě rozpoznat a určit co jsou v jeho chování rezidua z minulých let a měl by se snažit je v sobě vymýtit. Daniela Filipiová oblastní sdružení Praha 2
|
